Jana Počtová • Jan Merta • Bestiář Isabely Fárové - Sanquis

cestyŘíká se, že člověka utvářejí živly, které ho obklopují.Na Lofotech i Vesterálech se střetávají oba důležité živly, jež naši pýchua sebevědomí patřičně korigují: vysoké štíty hor se tu protínají s mořem.Je to místo, kde pokora má hlubokou platnost. Je to místo, kde můžeme býtzcela sami, ale rozhodně se nemusíme cítit osamoceni.Možná i tak by se dal definovat ráj.Moje cesty za prastarými rituálními památkami Evropy i pedagogické působenína různých školách ve Skandinávii mne zavedly také na Lofoty a Vesterály, ostrovyna severu Norska, které jsou zážitkem nejen pro oko, ale také rájem pro milovníkydivoké přírody, trekingu, horolezectví, cyklistiky či rybaření. Tisíce turistů přijíždízejména v létě, kdy slunce za polárním kruhem nezapadá a srážek je minimum. Jižtřetí rok se však vracím přednášet v podzimních měsících na jedné z typických norskýchFolkehøgskole v městečku Kabelvag, kdy den se krátí jen na několik hodina časté smíšené srážky omezují pohyb po krajině. Možná je to však období, kdy lzenejen lépe vnímat fascinující krásu krajiny a živlů i v nepříznivých podmínkách,ale také přemýšlet, proč si tento zdánlivě nehostinný kout severu Evropy již dávnozvolili jeho praobyvatelé za svůj ráj.Hora Hov (Pata) na ostrověGimsøy byla uctívána již prvnímiobyvateli ostrovů, jak o tomsvědčí archeologické nálezyv okolíV ráji rybářů?Lofotské souostroví je pozůstatkem jedněch z nejstarších i nejmladších vrásněnína této planetě, tvořené převážně vulkanickými horninami. Jejich alpinský„design“ ostrých vrcholků jim však vtisknul teprve ledovec, který zde působil ještěpřed 18 000 lety. Lofotenveggen – Lofotskou zeď, jak se někdy hradba hor nazývá,stvořil podle legendy bůh Thor, aby měl dohled nad všemi rybáři. Rozhodněse ovšem podílí na utváření počasí a dělí ostrovy na vnitřní a vnější pobřeží, kdyna jedné straně (zpravidla západní pobřeží) mohou být velmi husté mlhy a vichryz oceánu, zatímco druhá strana může mít oblohu bez jediného mráčku.Klíčový význam pro souostroví a velkou část pobřeží celého Norska má Golfskýproud, díky němuž je podnebí i zde, 200 km nad polárním kruhem, velmi mírnéa průměrné teploty v lednu a únoru jsou často kolem 1 °C, kdežto ve vnitrozemíNorska, například v norské části Laponska, může být -30 °C. Vestfjord, tedy mořemezi pevninou a východní částí souostroví, je bohaté na ryby, zejména však na tresky,které se sem ve věku 7–8 let v lednu a únoru vracejí až z Barentsova moře třít.Příznivé podmínky pro rybolov byly hlavním důvodem, proč se již v doběkamenné začali na ostrovech usazovat první lidé. Teprve nedávno objevené skalníkresby v jeskyni Kollhellaren v nejzazším cípu ostrova Moskensøya z dobypřed asi 3000 lety, poukazují na spirituální i praktický život těchto praobyvatelseveru, jejichž asi nejproslulejší „galerií“ jsou pobřežní skály u města Alta na severuNorska. Ostrovy byly i významnou základnou pro některé vikinské kmenya na ostrově Vestvagøy u vesnice Borg byla nalezena největší vikinská hodovnísíň ve Skandinávii, o délce 83 m a šíři 8,5 m. K původnímu obyvatelstvu ostrovůtaké patřily přímořské kmeny Sámiů (Laponců), což dokládají některé místnínázvy. Byli však v celém Norsku až téměř do druhé poloviny dvacátého stoletínesmlouvavě norskou většinou omezováni ve svých požadavcích po sebeurčenínebo jednoduše asimilováni.Foto: Jan Pohribný72