ecenzeText Jiří MachalickýVýstavaměsíce3 41 25Analýzai nadsázkaKdyž navštívíte výstavu Krištofa Kinteryv Městské knihovně, nejdřív si nebudete jisti,jestli jste se neoctli v supermarketu. Někteřísi dokonce pomyslí, že si snad spletli patroa vycouvají k východu. Ale za předsálímnaplněným regály s potravinami se postupněrozvíjí celý sochařův příběh. Naleznete tujeho nejslavnější instalace a objekty i řaduméně známých děl. Určitě nebylo snadnéprosadit koncepci, pro jejíž uskutečnění bylonutné probourat některé zdi, aby instalaceodpovídala umělcovým představám.Jako na některých předešlých výstavách,i v této retrospektivě se setkáte s oblíbenounadávající taškou s nákupem, která neustáleopakuje větu „je mi z toho všeho nanic“(2003). K dalším starším objektům patříDoma vypěstovaný – strom sestavenýz plechovek od piva Heineken. Sugestivníje monumentální instalace Mé světlo je tvůjživot – Šiva Samuraj (2009), figura složenáz desítek různých svítidel. Revoluce (2005)s chlapečkem bouchajícím hlavou do zdivzbudila pozornost už několikrát. Tentokrátovšem musí být v určitých hodinách jejíchod vypnutý, protože zaměstnanci Městskéknihovny, sídlící o patro či dvě níž, nemohlineustálý hluk vydržet. Mluvič s obličejem bezjakýchkoliv rysů nepřetržitě mele nesmyslnévěty. Připomíná tak některé z politiků,kteří dokážou s nevšedním umem hovořitnekonečně dlouho, aniž by řekli cokolivpodstatného. K pozoruhodným novýminstalacím patří Démon růstu (2012), složenýze stovek deformovaných barevných koulí,které bují v nekontrolovaných skrumážích.Výstava, připravená umělcem a kurátoremKarlem Srpem, přináší jemný humor, kterýmá ovšem společensko kritické přesahy.ghmp, městská knihovna, do 13. 5.,www.citygalleryprague.cz[1] Lída, 2011, [2] Chci jít domů, svléci uniformua zmizet ze scény, 2011, [3] Nic dobrého, 2011[4] Sculptulus fungis, 2011 [5] Líná vůle, 2011,Foto: archiv GHMP, Cinemart,© Hynek Glos86
Text <strong>Jan</strong> Gregor, RespektBýt hlavoukatolickécírkve je výzvaFilmměsíceMáme papeže!V jemné ironické komedii Máme papeže! se skrývámnohem víc než jen příběh o tom, že být hlavoukatolické církve je výzva, ze které se jednomu mohousnadno rozklepat kolena. Právě taková je totiž výchozísituace nového snímku Nanniho Morettiho (MichelPiccoli), v němž vatikánská konkláve zvolí outsiderskéhokandidáta Melvilla, jenž ovšem odmítne předstoupitpřed nastoupený dav shromážděných věřícícha psychicky se zhroutí. Ustaraní vatikánští pohlavářipřed veřejností mlží, co se stalo, a na pomoc povolajípsychoanalytika (v podání samotného režiséra, kterýsi díky zálibě obsazování sama sebe do svých filmůvysloužil od amerických novinářů nálepku „italskéhoWoodyho Allena“). Mohlo by se podle nástinu dějezdát, že jde o jakousi variaci Královy řeči, v níž nesmělýpanovník také získával sebejistotu díky pomoci mužez lidu. Tenhle film je ale protipólem jednoduché žánrovéstory o koktavém králi. Moretti každou chvílí popírádivácká očekávání a sžíravá pointa je čistě satirickéhorázu. Zároveň film ale není žádnou antiklerikální agitkou.Pohled italského filmaře na víru, církev, psychoanalýzu,média nebo otázku životního štěstí je prodchnutempatickým humorem a pochopením pro lidské slabosti.premiéra 5. 4., www.cinemart.czText Vladimír Hulec, Divadelní novinyUcpanej systémChcete-li herecký zážitek z divadla, běžte do Dejvic. Bůhnavštívil Dejvické divadlo. Obrazně i doslova. A vdechlmu neuvěřitelnou hereckou souhru, vnitřní souznění snadcelého tvůrčího týmu a skvělou dramaturgii, již dokáže jakdomácí režisér Miroslav Krobot, tak každý hostující, přetavitve vtipné, atraktivní, inteligentní komedie ze současnosti. Aťto byl Muž bez minulosti před třemi lety, Dealer´s Choice loninebo Ucpanej systém letos.A Bůh se dokonce v této inscenaci hercům i divákůmzjevuje přímo. Sedí u kamen, poslouchá skotské floutky, jakse – neuvěřitelně sprostě a syrově (případné útlocitné divákyvaruju) – baví o ženských a fotbalu, a nakonec jednohoz nich promění v mouchu. Že to není možné? Také jsem si tomyslel, dokud mne Ivan Trojan a Václav Neužil nepřesvědčilio opaku. A nejen oni. V původní adaptaci několika povídekze sbírky Irvina Welshe Acid House (Barevnej svět), kteroupřipravil hostující slovenský tým v čele s režisérem MichalemVajdičkou, jich na miniaturním jevišti Dejvického divadlapotkáte jedenáct. Všechny propojuje Miroslav Krobot v rolipivo čepujícího výčepáka hospody nejnižší cenové skupinyv nejzapadlejším skotském městečku. V minimalistickýchgestech, poklidném pohybu i apelativní důsledností slovníhoprojevu dokáže vyjádřit otcovskou lásku, mileneckoupoťouchlost i trenérskou nekompromisnost. A taky smuteknad prázdností života. Z dalších upozorňuju na drsňákaHynka Čermáka jako dojemného primitiva Garyho, anebo na<strong>Jan</strong>u Holcovou v roli servírky Marge, bez jejíchž kalhotek bynebylo kam civět. A také na duo Martin Myšička a hostujícíMartin Pechlát, kteří – coby dva vysoce graduovaní filozofové– se v nekonečném (a nekonečně vtipném) dialogu celýživot přou, zda Bůh je, anebo není. Až se nakonec poperou.Ale divák se prát nemusí. Ví, že Bůh je. A že se zjevilv Dejvickém divadle na představení Ucpanej systém. Nyní tovíte i vy. dejvické divadlo, praha, 5. a 28. 4.,www. dejvickedivadlo.czDivadloměsíce87
Change language