ekonomikaELEKTROMOBILY NEMUSÍ BÝT VŽDYEKOLOGIČTĚJŠÍ NEŽ AUTA NA BENZÍNK oblíbeným dekoracím na karosérii elektromobilů patří zelené lístky evokující kladný vztahk životnímu prostředí. Ale je tomu skutečně tak? Pokud jde o čistě technické parametry, majímožná jejich propagátoři pravdu, ale při komplexním pohledu je věc složitější.Elektřina, která tyto vozidla pohání, stejně jakojejich díly, se musejí někde vyrábět, a započteme--li i tyto faktory, související s výrobou a provozemelektromobilů, vycházejí „ekovozítka“ v trochujiném světle. Studie, kterou publikovala v závěruloňského roku skupina čínských a americkýchvědců – kterou lze získat na http://pubs.acs.org/doi/pdfplus/10.1021/es202347q naznačuje, žeekologický přínos elektromobilů nenítak jednoznačný, jak by se z euforiekolem nich mohlo zdát.Autoři studie srovnávaliemise různýchtypů (CO 2 ,PM2.5,NO X , HC)a dopadna životníprostředíve 34 velkýchměstech v Číněu konvenčních a elektřinoupoháněných vozidel,a dospěli k pozoruhodným závěrům.Ekologický šampion: elektrokoloPři srovnání kolik zplodin vyprodukuje elektromobila vůz s klasickým pohonem (vezmeme--li v úvahu všechny zdroje, které se na jízděvozu podílejí), vyšly elektromobily překvapivějako větší škůdci než auta na benzínový pohon.S jejich výrobou a provozem je totiž spojenovýrazně více emisí skleníkových plynů. Protožestudie vznikla v Číně, je vcelku logické, že zdroje,které dodávají elektřinu bateriím tamních elektromobilů,i baterie samotné nepatří rozhodněk ekologickým ideálům a bývají většinou velmi„špinavé.“ Znečištění nevzniká až ve vozidlea nezamořuje z výfuku nejbližší okolí – o to jeho však více.Při používání konvenčních vozidel i elektromobilůjsou obvykle posuzovány předevšímemise CO 2měřené v g km –1 v poměrně širokémrozmezí – mohou variovat mezi 135–274 g km –1u elektromobilů, 150–180 g km –1 u běžných aut,či 14–27 g km –1 v případě elektrokol. Studiezkoumá celkový vliv na zdraví a životní prostředí(označovaný jako environmental health impacts,neboli primary PM2.5). Tedy zahrnuje i znečištění,které nevzniká jen ve vozidle samotném,ale přímo v (uhelných) elektrárnách, je ho všakvíce. Ačkoli přímý dopad na životní prostředíje často horší u klasických vozidel vzhledemk tomu, že u nich hrají hlavní roli výfukové emise,které jsou v blízkosti populačních center nebopůsobí přímo uvnitř nich, zatímco u elektromobilůpřipadá hlavní část jejich negativního vlivuna životní prostřední na vzdálenější elektrárenskéemise. Pro většinu měst je primární, základnídopad na životní prostředí, poměřováno na ces-tujícího a kilometr jízdy, větší u elektromobilůnež u klasických aut. A to dokonce v průměruaž 3,6krát i když nižší než u dieselů (v průměru2,5krát) a zhruba srovnatelný s dieselovými autobusy.U elektrokol jeale celkový dopadna životní prostředínižšínež u všechtří zmiňovanýchkategorií,a to 2krátve srovnání s vozidlypoháněnými benzínovýmimotory, 12krátoproti dieselům a 5krátv porovnání s dieselovýmiautobusy.Zhruba stejný objemškodlivých látek jakou elektromobilů takpřipadá na dieselovéautobusy a vůbecnejhorším způsobemdopravy je z pohleduzmíněné studie na emise dieselový automobil.Vítězem, pokud jde o ekologičnost, se vesrovnání různých typů dopravních prostředkůstala jednostopá vozidla, konkrétně elektrokola.Například ve srovnání jejich parametrů nazákladě dostupných zveřejněných údajů vyprodukujínejlepší elektromobily 135 g CO 2nakilometr jízdy, zatímco elektrokolo jen 17 g CO 2na 1000 metrů jízdy.V případě Číny jsou tyto stroje s elektrickým pohonemvelmi oblíbené a rozšířené. Za poslednídekádu si tam lidé pořídili víc než 100 milionůelektrokol, což představuje vůbec nejrychlejšíboom nějakého dopravního prostředku v dějinách.Prodej elektrokol je nyní dvojnásobnýve srovnání s konvenčními vozidly a jejich trhstále rychle roste.„Ekologičtí čuníci“ i podleGreenpeaceK podobným závěrům o diskutabilní ekologičnostielektromobilů dospěla už před třemi letyi studie americké Národní rady pro výzkum (NRC)s názvem „Skryté náklady energie“. Konstatuje, žeRoztomilý elektrický MiniCooper podle Greenpeace možná není zdaleka tak ekologický, jak setváří. Na druhou stranu výrobci značně pokročili v ohleduplnosti k životnímu prostředíu vozidel poháněných klasickými motory, jak ukazuje např. nový Ford Eco-netic a další autas tzv. ultra nízkými emisemi a maximem recyklovatelných součástí.vozy poháněné elektřinou nejsou nijak výrazněčistší než klasické automobily na uhlovodíkovápaliva, protože většina elektřiny se stále produkujev uhelných elektrárnách. Výroba nynífavorizovaných elektromobilů navíc zatěžuježivotní prostředí více než produkce běžnýchautomobilů a vytváří dvojnásobek oxidu uhličitého,který je spojován s faktory ovlivňujícímiglobální oteplování. „Pokud se mají elektromobilystát zelenou alternativou, musí se v palivovémmixu produkce elektřiny omezit podíluhlí nebo se musí vyvinout čistší technologiespalování uhlí,“ řekl v komentáři ke zprávě šéfautorského týmu zmíněné studie Jared Cohon.K faktorům, které elektromobilům výrazně ubírajína ekologickém půvabu, patří zejména jejichvýroba. Konkrétně energeticky vysoce náročnávýroba baterií, která se navíc u některých typůspojuje se škodlivými látkami.Pro mnoho lidí bude zřejmě překvapením, žek aktivistům upozorňujícím na ekologické problémyelektromobilů, kteří varují před mýty o jejichčistotě a prospěšnosti pro životní prostředíse přidala i organizace Greenpeace, která jinakpatří téměř k ekologickým fanatikům – některéelektromobily označila doslova za „ekologickáprasátka“.Upozorňují, že elektroauta v některých případechdají vzniknout více škodlivinám než běžné vozy jezdícína ropná paliva, a je jen zdáním, že elektroautanevypouštějí CO 2. Elektrická verze populárního vozuMini Cooper má na 100 km spotřebovat 15 kWhenergie. Ovšem přepočteno na průměrné emiseelektráren firmy Vattenfall, která s BMW na projektutěchto elektrických aut spolupracuje, se podleGreenpeace dostane do vzduchu 133,5 g CO 2nakaždý ujetý kilometr elektrického Mini - což jsousrovnatelné parametry, jakých dosahují běžná autana benzin či naftu. U elektrického vozu Smart navícorganizace Greenpeace spočítala, že v případě využíváníenergií z uhelných elektráren, je pro životníprostředí dokonce ještě škodlivější než úspornásériová naftová verze. Zatímco dieselový Smartzatíží okolí 88 g CO 2na kilometr, elektrický je zodpovědnýza 90 g. ■/joe/56 3/<strong>2012</strong>
ekonomikaJazykové znalosti Jsou dnes už součástípožadované kvalifikacePro uplatnění na trhu práce je dnes jako kvalifikační předpoklad už prakticky nutností i znalostcizího jazyka. Vyplývá to z lednových statistik portálu Jobs.cz vycházejících z téměř 21 000inzerovaných pracovních míst.Jak uvedl Tomáš Ervín Dombrovský ze společnostiLMC, která portál provozuje, mezi jazykovými znalostmivyžadovanými po uchazečích dominujejednoznačně angličtina, kterou požadují téměřtři pětiny (58 %) inzerátů s nabídkou pracovníhomísta. Řidčeji je zastoupena němčina, kterou pouchazečích o zaměstnání na dané pracovní pozicichce 12 % firem. V případě těchto dvou jazykůnavíc firmy chtějí obvykle dobré jazykové znalosti- většinou (ve čtyřech pětinách) byla vyžadovánastředně pokročilá a lepší úroveň.I dobrá znalost češtiny se však u řady cennýchpracovních zařazení cení a je i přímo vyžadována,a to ve větším rozsahu, než např. u některýchcizích jazyků. Zatímco požadavky znalostifrancouzštiny, španělštiny, polštiny a dalšíchjsou minimální (jejich podíl na celkovém počtuinzerovaných míst u nich nepřesáhl jedno procento)- požadavek na češtinu se ve zmíněnémprůzkumu vyskytl v téměř 6 % inzerátů. Explicitnípožadavek výborné znalosti češtiny se týkápředevším komunikačních pozic, jako je např.funkce tiskového mluvčího, práce v marketingunebo u obchodních a dalších pozic, v nichž jezapotřebí perfektní reprezentace firmy. To jepřípad většiny z inzerátů, u nichž je výslovněuveden požadavek znalosti češtiny na úrovnirodilého mluvčího.Část firem přitom však dobrou znalost češtiny berejako samozřejmý předpoklad a při přijímacím pohovorujako nutnou podmínku pro spolupráci i v případech,kdy to zdaleka není opodstatněné. Tedy i v případě,kdy to povaha práce nevyžaduje nebo se např.ve firmě používá jako hlavní jazyk angličtina. Takovátopraxe je však přitom podle Tomáše Ervína Dombrovskéhov rozporu s antidiskriminačním zákonem. ■letošní rok bude ve znamení inovací,firmy Jsou však příliš zahleděny do sebePodle průzkumu analytické a poradenské společnosti Price Waterhouse Cooper (PwC) se českéfirmy letos zaměří hlavně na domácí trh a inovace, vytvoří nová pracovní místa a svůj růstbudou financovat především z vlastních zdrojů.Receptem na úspěch v letošním roce bude posílitpozici na domácím trhu či přijít s novým výrobkemnebo službou. Shodla se na tom více než polovinaz dotazovaných šéfů nejvýznamnějších tuzemskýchfirem, které v rámci 3. ročníku průzkumu názorůgenerálních ředitelů oslovila poradenská společnostPwC Česká republika (PwC ČR). Průzkum provedlave čtvrtém čtvrtletí roku 2011 mezi stovkou vedoucíchpracovníků a vlastníků významných firemrůzných odvětvích působících v ČR.Ze studie vyplynulo zjištění, že více než čtyři pětinyfirem hodlají svůj růst financovat vlastními zdroji,bankovní úvěr k tomu doplní zhruba čtvrtina z nich.Celkově by letos měla v tuzemských podnicíchnepatrně vzrůst zaměstnanost.Obavy z globálního vývoje,ale důvěra ve vlastní schopnostiNázory dotazovaných ředitelů potvrdila, že šéfovévýznamných tuzemských firem se obávají vývojeglobální ekonomiky – téměř dvě třetiny (61 %) z nichočekávají další zhoršení vývoje, jsou však nicméněpřesvědčeni, že se dokážou prosadit a i letos dosáhnoutrůstu tržeb. Alespoň trochu v to věří více než polovinadotázaných (58 %). Příležitosti vidí zejména vezvýšení svého podílu na stávajících trzích (36 %) a vevývoji nového výrobku či služby (27 %). Na zahraničnítrhy se však v nejisté době chystá jen necelá pětina(18 %) dotázaných. Ambice českých firem v rozletudo zahraničí se tak blíží spíše světovému průměru(18 %) než regionu střední a východní Evropy (6 %).Podle názoru analytiků z PwC patří k problematickýmskutečnostem to, že i když české firmy nepatříglobálně k největším, stále se nenaučily hledat sisilné partnery či alespoň vzájemně spolupracovat.Pouze 7 % českých generálních ředitelů vidí růstovépříležitosti pro letošní rok v založení společnéhopodniku či strategické aliance, zatímco v regionustřední a východní Evropy společný podnik představujevýznamnou růstovou příležitost pro téměřčtvrtinu (22 %) dotázaných. (Vznik oborových klastrův poslední době však naznačuje, že i tady se začínásituace měnit a firmy si snad začaly uvědomovat, žespolečnými silami lze dokázat více.)„České podniky stále dělají strategickou chybu, když sesnaží vše dělat samy. Pro globálně pojatou ekonomikujsou příliš malé a na světových trzích pouze doplňujíkapacity větších hráčů či zaujímají pozice jen v okrajovýchsegmentech. Nevyužijí tak svůj potenciál. Klíčemk úspěchu je zužitkovat to, co umím, a spojit síly sesilnějším partnerem,” říká Petr Smutný, partner v odděleníPodnikových financí a restrukturalizací, PwC ČR.Také v růstu spoléhají české firmy zatím spíše na vlastnísíly. Svůj růst plánují tuzemské podniky předevšímz vlastních zdrojů (83 %), což je stejně jako loni. Nepatrněvzrostl podíl těch, kteří si k tomu vezmou ještěbankovní úvěr (z 24 % na 28 %). Ostatní zdroje financováníjsou v našich zeměpisných šířkách spíše okrajovéa používány jen ve specifických případech - např.private equity hodlá využít 5 % generálních ředitelů.Práce bude, firmy jsou uvážlivějšíV loňském roce zhruba polovina firem zvyšovalapočty zaměstnanců, necelá čtvrtina zachovala stavya více než čtvrtina propouštěla. Porovnání s plányna rok 2011 tak ukazuje, že firmy většinou nabíralyvíce, než původně plánovaly, popřípadě méněpropouštěly. Letos hodlá třetina (33 %) firem udržetsvé stavy beze změn. Počet zaměstnanců se zvýšíu 36 % firem, klesne naopak u 32 %. Meziročně byměl přitom letos klesnout jak podíl těch, co budouvýrazně nabírat, tak i propouštět. Firmy se z uplynulýchtřech náročných let poučily a v posuzovánípotřebného počtu zaměstnanců jsou uvážlivější,takže hromadná propouštění jsou spíše výjimkou.„Rok 2008 roztočil spirálu pesimismu, kdy se firmyv panice zbavovaly i kvalitních, strategicky důležitýchzaměstnanců, kteří jim pak výrazně chyběli. Nyní sejiž poučily, úsporná opatření provádějí selektivnějia s ohledem na strategické potřeby v následujícíchletech,” uvedl ředitel v oddělení Poradenstvípro řízení lidských zdrojů, PwC ČR Andrew Krenek.Hlavní agendu z oblasti lidských zdrojů (HR) budepro generální ředitele letos představovat střednímanagement a jeho správná motivace a udržení.Permanentní problém představují mladí pracovnícia motivace a udržení zkušených technických pracovníků.Otázka mladých pracovníků je ve světě mnohemožehavějším tématem než ve střední Evropě. Většívýzvou je ve světě i práce s vyšším managementem,zatímco čeští ředitelé dosud tuto problematiku přílišneřeší (necelých 8 % ČR vs. 28 % globálních ředitelů).„Uplynulé roky hospodářské a finanční krize daly českýmfirmám, zvyklým prakticky od vzniku svobodnéhotrhu v 90. letech minulého století pouze na řízení růstu,jedinečnou lekci. Jejich vedení se musela naučit, jakřídit firmu v době, kdy klesá poptávka a preferencezákazníků se mění. Úspěšní manažeři, vlastníci či lídřifirem již pochopili, že odpovědí na těžké časy neníbezhlavé „řezání“ nákladů a propouštění, ale selektivnířízení nákladů, vstupů a hotovosti, a hlavně dobrénápady, inovace a schopnost porozumět svému zákazníkovia udržet si s ním dobré vztahy. Příklady ukazují,že i v zavedených tradičních odvětvích se lze odlišitod konkurence. Vlastně stačí relativně málo: pochopit,co zákazník skutečně chce, a prodat mu to způsobem,který je mu příjemný a kterému rozumí,“ konstatuje JiříMoser, řídicí partner PwC ČR. ■/pwc/3/<strong>2012</strong>57