3+ 4/2002 - Společnost pro pojivové tkáně

v embryogenezi jednak jako primární, ale
i jako sekundární, vytvořené odštěpením
primárních, oba tyto děje jsou časově limitovány.
Do záhybů vzniklých mezi lištami
papilárního terénu ústí potní žlázy.
Systém papilárních linií a lišt tvoří jednotný
celek na povrchu tzv, handplate
a teprve po separaci prstů se odděluje na
jednotlivé články (falangy) a terminální
články prstů. Vývoj papilárních lišt probíhá
kolmo k růstovým silám (pod úhlem 90
stupňů) a v místech (98) s největším růstovým
potenciálem jako jsou falangy
probíhá právě proto příčně. Poněkud jiná
situace je na terminálních falangách,kde
jsou vytvořeny tzv.embryonální polštářky
v době embryogeneze, jejichž povrch sledují
papilární lišty a jimi tvořené linie na základě
stejných pravidel a zákonitostí. Na terminálních
falangách jsou embryonální
polštářky vytvořeny konstantně, na dlaních
variabilně co počtu, zejména na
hypothenaru (viz dále). Tento jev v embryogenezi
určuje také konstantnost či výskyt
tzv. pravých dermatoglyfických vzorů (true
patterns). Na jiných než terminálních
falangách se embryonální polštářky nevyskytují
a proto zde nacházíme jen příčně
probíhající linie bez tvorby pravých vzorů.
Vývoj papilárního terénu koreluje
s vývojem ostatních parametrů ruky a nohy.
Je to např. (66) vzhled ruky, ale i vzhled
a typ nehtů včetně kvality nehtů. Ze vzhledu
nehtu lze odhadnout a předpovědět na
protilehlém polštářku typ vzoru a naopak
podle typu vzoru lze odhadnout typ nehtu
ve smyslu antropologické klasifikace, ale
ikvality tkáně. Byly prováděny i korelační
studie týkající se vzhledu nehtů a počtu
papilárních liní a typu vzoru na příslušném
prstu. Při chybění nehtu, což je choroba
zvaná anonychie, přechází papilární linie
(resp. lišty) na dorzální plochu posledního
článku prstu a obkružují tak celou plochu
falangy. Tenké a dystrofické nehty obvyklé
u tzv.ektodermálních dysplázií jsou spojeny
na témže prstu s tvorbou jednoduchých
vzorů obvykle oblouků, nikdy ne vírů.
Po skončení embryogeneze jsou
papilární linie již neměnné, trvalé a zcela
individuální po celý život daného jedince.
Mají tudíž jedinečnou identifikační
výpovědní hodnotu a nejen to. Je v nich
uložen zápis o vývojové mechanice v době
jejich vzniku, mohou ukazovat na event.
poruchy, které se odrazily v době jejich formování.
Papilární linie nejsou zcela
identické ani u monozygotních (jednovaječných)
dvojčat, nebo mají polyfaktoriální
determinaci, kdy se uplatňují při jejich formaci
lokální (bio)mechanické vlivy a mají
proto zcela unikátní výpovědní hodnotu
tam, kde selhávají identifikační metody jiné
jako je např. biochemické nebo
molekulárně genetické vyšetření. Rozdílnost
vzorů pozorujeme i u tzv. siamských
dvojčat, např. thorakopagů. Diskordanci
(neshodu, odlišnost) monozygotních dvojčat
pozorujeme ovšem i u jiných,méně
složitých, ale polyfaktoriálně determinovaných
znaků a chorob, ale ne konstantně.
Papilární linie mají pozoruhodný vztah
k vývojovým růstovým silám v zárodečném
období, uplatňujícím se na dlaních
i ploskách. Z embryogeneze je známo že se
na volární (54) straně rukou vyskytují tzv.
embryonální polštářky jež vykazují nejen
variabilní počet,ale i variabilní stupeň symetrie
a asymetrie a papilární linie se k nim,
stejně jako k ostatním povrchovým strukturám
budoucích rukou a nohou formují
kolmo, pod uhlem 90 stupňů. Ze vzhledu
těchto polštářků je tak možno odvodit
budoucí vzhled vzoru a jeho genezi (vývoj).
Rozložení embryonálních polštářků na
prstech a dlaních je do jisté míry konstantní
POHYBOVÉ ÚSTROJÍ, ročník 9, 2002, č. 3+4 19