3+ 4/2002 - Společnost pro pojivové tkáně
3+ 4/2002 - Společnost pro pojivové tkáně
3+ 4/2002 - Společnost pro pojivové tkáně
Create successful ePaper yourself
Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.
1. ÚVOD<br />
Bolest v oblasti bederní páteře je jedním<br />
z nejčastějších bolestivých syndromů vůbec.<br />
Tento syndrom je obecně označován jako<br />
bolest zad, ve světě je pak nejčastěji užívána<br />
zkratka LBP (Low Back Pain). Syndromem<br />
bolestivých zad trpí značná část takzvané<br />
moderní společnosti. Studie <strong>pro</strong>kázaly, že<br />
celá jedna třetina dotázaných bez ohledu na<br />
rasu, etnickou příslušnost, barvu pleti,<br />
pohlaví, zaměstnání či kterýkoliv jiný znak<br />
trpí bolestmi v oblasti dolní bederní páteře<br />
č i<br />
L–S přechodu. V současné době není známa<br />
efektivní metoda prevence bolestivých stavů<br />
bederní páteře. Značné náklady vynaložené<br />
na léčbu přímo spojenou s LBP dokonce<br />
přiměly pojišovny v USA k vypracování preventivně-rehabilitačního<br />
<strong>pro</strong>gramu Back<br />
School. Tento cílený pětitýdenní kurz měl<br />
být základem prevence syndromu bolesti<br />
zad. Výsledky však ukázaly, že ani takovýto<br />
<strong>pro</strong>gram nedokáže odvrátit recidivy<br />
bolestivých stavů bederní páteře.<br />
Nezanedbatelným faktorem ovlivňujícím<br />
stav a kondici bederní páteře je věk.<br />
Podobně jako u jiných částí lidského skeletu<br />
dochází i u bederní páteře s přibývajícím<br />
věkem k degenerativním změnám. Tyto<br />
změny jsou běžným a obecným <strong>pro</strong>jevem<br />
stárnutí organismu. Degenerace v oblasti<br />
bederní páteře se <strong>pro</strong>jevují ztrátou<br />
pružnosti a stability meziobratlových spojení.<br />
Organizmus na tyto změny reaguje<br />
tvorbou nových opěrných struktur tak, aby<br />
kompenzoval ztrátu stability osového<br />
skeletu. Tento <strong>pro</strong>ces sám o sobě nemá<br />
hranice, jeho <strong>pro</strong>grese je však velmi ostře<br />
omezená okolím, resp. okolními <strong>tkáně</strong>mi.<br />
Hypertrofie pojivových tkání (především<br />
kostí a kloubních pouzder) páteře postupuje<br />
na úkor <strong>pro</strong>storu <strong>pro</strong> nervovou<br />
68<br />
LOCOMOTOR SYSTEM vol. 9, <strong>2002</strong>, No. <strong>3+</strong>4<br />
tkáň, čímž dochází k jejímu útlaku,<br />
ovlivnění motorických a senzitivních<br />
funkcí a k bolestivým <strong>pro</strong>jevům.<br />
Jedním z nejčastějších operativních postupů<br />
při léčbě onemocnění bederní páteře<br />
je fúze nestabilního hybného segmentu.<br />
Cílem fúze je stabilizace instabilního segmentu,<br />
který je příčinou bolestivých stavů<br />
nebo dokonce invalidizace pacienta. Stabilizace<br />
spočívá ve vytvoření pevného<br />
kostěného spojení (osteosyntéze) mezi<br />
sousedními obratlovými těly. Úkolem operace<br />
je uvolnění <strong>pro</strong>storu <strong>pro</strong> nervovou tkáň<br />
a vytvoření vhodných podmínek k ostosyntéze<br />
obratlových těl. Při těchto operacích<br />
se používají meziobratlové implantáty<br />
společně s různými systémy vnitřní fixace.<br />
Meziobratlové implantáty slouží k dočasnému<br />
vymezení <strong>pro</strong>storu po resekovaném<br />
(odstraněném) disku. Tento <strong>pro</strong>stor je postupně<br />
zaplňován nově vytvořenou kostní<br />
tkání, která postupně vytvoří pevné meziobratlové<br />
spojení. Vnitřní fixace je vlastně<br />
určitá obdoba dlahování klasických<br />
zlomenin dlouhých kostí, spočívající ve<br />
vytvoření paralelní, zčásti nosné konstrukce.<br />
Fúze hybného segmentu je velmi častou,<br />
a v některých případech i jedinou možnou<br />
léčbou chorob způsobených degenerativními<br />
změnami. První operace tohoto typu<br />
byla <strong>pro</strong>vedena již v roce 1956. Původně<br />
byly místo implantátů použity kortikalní,<br />
autologní transplantáty z femuru pacienta.<br />
Později se začaly používat meziobratlové<br />
implantáty různého <strong>pro</strong>vedení, většinou<br />
vyrobené z chirurgické oceli, nebo slitiny<br />
titanu. Implantáty z titanu se používají<br />
dodnes prakticky na všech pracovištích<br />
v ČR, kde je praktikována spinální chirurgie.