3+ 4/2002 - Společnost pro pojivové tkáně

portéru s lokalizací v 5q oblasti). Podobné
změny jsou pozorovány u artrogrypózy –
vymizení ohybových rýh prstů s flekčními
kontrakturami. Variabilita ohybových rýh je
pozorována i v populaci, může být spojena
s výskytem nebo chyběním nadpočetného
článku prstu.
Ohybové rýhy dlaní jsou vytvořeny
obvyklým způsobem u převažné části populace.
Obvyklá charakteristika ohybových rýh
dlaně spočívá v přítomnosti dvou příčných
rýh, tzv. tříprstové a čtyřprstové, které
mohou ovšem v části populace a zejména
za patologických stavů splývat v linii jedinou
– tzv. jednoduchou čtyřprstovou rýhu,
nesprávně ale vžitě nazývanou též rýhou
„opičí“, jednoduchá ohybová rýha se vyskytuje
např. u Downova syndromu, různých
chromozomálních aberací, ale také
u mnoha syndromů skeletálních dysplázií
akončetinových vad. Pozoruhodné je, že
častější výskyt jednoduché ohybové rýhy
nacházíme i u jinak zdravých rodičů těchto
dětí s Downovým syndromem.
Jednoduchou čtyřprstovou rýhu
nacházíme bu v podobě klasické, přechodné
anebo zvláštní. Jejich klasifikace je
opět zatížena určitou mírou subjektivity
hodnocení. Atypické ohybové rýhy korelují
opět se změnami skeletu, a to
i nedědičných embryopatií jako je např.
rubeolová embryopatie.
Další ohybová dlaňová rýha je linea
oppositionis pollicis nazývána chiromanty
jako linea vitalis – čára života. Chiromantie
– věštba z ruky – nemá ovšem s dermatoglyfikou
nic společného. Dále je přítomna
další ohybová rýha probíhající od od třetího
prstu šikmo k proximální části dlaně
a tvoříc tak hraniční linii mezi centrální
částí dlaně a hypothenarem, linea oppositionis
digitorum tertium.
U řady osob a zejména pacientů s různými
chorobami se vyskytuje dále řada
sekundárních ohybových rýh, jejichž nadměrné
množství může tvořit až tzv. síovitou
strukturu ohybových rýh. Ještě
mírnějším stupněm vyjádření ohybových
rýh jsou tzv. bílé linie. Sekundární flekční
rýhy se vyskytují v závislosti na stavu kůže
aupacientů se suchou kůži nebo při práci
extremně zatěžující kožní systém se vyskytují
častěji.
U pacientů s revmatickými chorobami se
vyskytuje větší četnost sekundární flekčních
rýh a zejména tzv. perpendikulární linie
probíhající od pátého prstu při okraji
hypothenaru do proximálních oblastí .
U pacientů s hypotyreozou, pradlen nebo
osob v kontaktu se saponáty jsou sekundární
ohybové rýhy vytvořeny též více.
Proximální oblast dlaně ohraničena od
středního segmentu končetiny tzv. rascetou,
ohybovou rýhou ruky.
Struktura papilárního terénu lidské
dlaně (24, 90, 117)
Struktura papilárního terénu lidské
dlaně nás informuje též o šířkodélkových
rozměrech dlaně a může být podkladem
pro antropometrické, genetické a antropogenetické
studie.
V oblasti podprstové pozorujeme tzv.
axiální triradius t,podprstové triradie a,b,c,
d. Tyto triradie mohou vzácně chybět,
nejčastěji t a d. Z podprstových triradiů
vybíhají tzv. hlavní papilární linie jejichž
zakončení je důležité pro ověření některých
odchylek od normálního průběhu
dlaňových linií – tato zakončení jsou
očíslována proti směru hodinových ručiček
do 13 základních oblastí. Celkový průběh
hlavních papilárních linií nás informuje
bu o tzv. obvyklejším horizontálním
POHYBOVÉ ÚSTROJÍ, ročník 9, 2002, č. 3+4 29