3+ 4/2002 - Společnost pro pojivové tkáně
3+ 4/2002 - Společnost pro pojivové tkáně
3+ 4/2002 - Společnost pro pojivové tkáně
You also want an ePaper? Increase the reach of your titles
YUMPU automatically turns print PDFs into web optimized ePapers that Google loves.
2. Výpočty podle vzorců<br />
Chceme-li posoudit stav valgosity nebo<br />
varosity, pak na stojícím dítěti měříme<br />
pomocí čtverečkovaného rastru (1 cm 2 )<br />
a pásové míry svislou vzdálenost l 1 mezi<br />
trochanterem a středem kolena a svislou<br />
vzdálenost l 2 mezi středy kolenních<br />
a hlezenních kloubů. Dále pelvimetrem<br />
měříme vodorovné vzdálenosti a mezi<br />
trochantery, b mezi středy kolen a c mezi<br />
středy kotníků (viz obr. 3). Na pacientovi<br />
černým fixem označíme pod kůží hmatné<br />
zevní okraje velkých trochanterů, středy<br />
kolen značíme v úrovni apexu čéšky, středy<br />
hlezenních kloubů vyznačíme na spojnici<br />
mediálně a laterálně <strong>pro</strong>minujícího<br />
vnitřního a zevního kotníku. Na obr. 3a jsou<br />
schematicky vyznačeny měřené body na dolních<br />
končetinách (DK). Obr. 3b ukazuje<br />
vyznačení bodů na dítěti, stojícím před<br />
čtverečkovaným rastrem (1 cm 2 ).<br />
Podle obr. 1 je zřejmé, že silovým<br />
působením ortéz se T – F úhel značně<br />
zmenší. Následující postup můžeme aplikovat<br />
jak <strong>pro</strong> dítě bez ortéz, tak při nasazených<br />
ortézách. Dítě postavíme do polohy s dolními<br />
končetinami co možná nejvíce u sebe.<br />
Podle antropologického měření vzdálenost<br />
os femurů v místě trochanterů je 0,865 vzdálenosti<br />
a mezi trochantery.<br />
Podle obr. 3a lze odvodit vzorec <strong>pro</strong><br />
úhel α 1 osy femuru od svislice<br />
α1 = arctg<br />
a<strong>pro</strong> úhel α2 osy tibie od svislice<br />
0,865a–b<br />
2l1<br />
α2 = arctg<br />
Sloučením vzorců dostaneme T – F úhel α<br />
c–b<br />
2l2<br />
α = α1 + α2 = arctg<br />
0,865a–b<br />
2l1<br />
+ arctg<br />
c–b<br />
2l2<br />
(1)<br />
Ve vzorcích je označeno<br />
α . . . . . tibiofemorální úhel dítěte s valgositou<br />
resp. varositou<br />
α 1 , α 2 . úhel femuru resp. tibie od svislice<br />
l 1 . . . . . svislá vzdálenost mezi středem<br />
kolenního kloubu<br />
atrochanterem stojícího dítěte<br />
l 2 . . . . . svislá vzdálenost mezi středy<br />
hlezenních a kolenních kloubů<br />
a . . . . . vodorovná vzdálenost mezi<br />
trochantery<br />
b . . . . . vzdálenost mezi středy kolenních<br />
kloubů<br />
c . . . . . . vzdálenost mezi středy hlezenních<br />
kloubů<br />
3. OVĚŘENÍ VYPOČTENÉHO<br />
T– FÚHLU<br />
Na stejných rentgenových snímcích<br />
zhotovených ve stoje v předozadní <strong>pro</strong>jekci<br />
u skupiny 21 dětí (11 dívek a 10 chlapců)<br />
ve věku 3 – 18 let, na kterých byl změřen<br />
T– Fúhel, byly měřeny i hodnoty a, b, c, l 1 ,<br />
l 2 a vypočteny hodnoty T – F úhlu <strong>pro</strong> obě<br />
DK podle vzorce (1).<br />
Pro případ, kdy dítě mělo nestejně<br />
dlouhé femury či tibie nebo asymetrickou<br />
valgositu či varositu kolenních kloubů, bylo<br />
postupováno tak, jako kdyby existovala <strong>pro</strong><br />
každou z končetin za mediální rovinou<br />
zrcadlově stejná končetina, tzn. že byly<br />
měřeny hodnoty na obou dolních končetinách<br />
a vodorovné vzdálenosti pouze k mediální<br />
rovině. Chyba vypočteného T – F úhlu<br />
o<strong>pro</strong>ti změřenému úhlu na RTG snímku<br />
u fyziologických i patologických stavů (valgosních<br />
či varosních deformit) byla úměrná<br />
pouze nepřesnosti měření a nebyla<br />
pozorována žádná chyba metody.<br />
POHYBOVÉ ÚSTROJÍ, ročník 9, <strong>2002</strong>, č. <strong>3+</strong>4 85
Change language