22.08.2015 Views

िव दे ह िवदेह Videha িবেদহ िवदेह

1 िव दे ह िवदेह Vi deha িবেদহ ht t p wwwvi deha co i n Al ways ref ...

1 िव दे ह िवदेह Vi deha িবেদহ ht t p wwwvi deha co i n Al ways ref ...

SHOW MORE
SHOW LESS
  • No tags were found...

You also want an ePaper? Increase the reach of your titles

YUMPU automatically turns print PDFs into web optimized ePapers that Google loves.

<strong>िव</strong> <strong>दे</strong> <strong>ह</strong> <strong>िव</strong><strong>दे</strong><strong>ह</strong> <strong>Videha</strong> <strong>িবেদহ</strong> <strong>िव</strong><strong>दे</strong><strong>ह</strong> थम मैिथली पािक्षक ई पिका <strong>Videha</strong> Ist Maithili Fortnightly e Magazine <strong>िव</strong><strong>दे</strong><strong>ह</strong> थम मैिथली पािक्षक '<strong>िव</strong><strong>दे</strong><strong>ह</strong>''<strong>िव</strong><strong>दे</strong><strong>ह</strong>' ५९ म अंक ०१ जून २०१० (वषर् ३ मास ३० अंक ५९)http://www.videha.co.in/ मानुषीिम<strong>ह</strong> संस्कृ ताम्लेल<strong>ह</strong>ा- “<strong>ह</strong>ँ ते काका, <strong>िव</strong>आ<strong>ह</strong>सँ द ू िदन पि<strong>ह</strong> रघ ुनी काका आिब बाउकेँ क<strong>ह</strong>लिखन जे जे<strong>ह</strong> बेटा-बेटी धिनककते<strong>ह</strong> तँ गरीबोकेँ । माए-बाप तँ माइये-बाप <strong>ह</strong>ोइत। सब<strong>ह</strong>क दय तँ भगवान एे र ंग ब छिथन।बेटा-बेटीक <strong>िव</strong>आ<strong>ह</strong>मे तँ सभकेँ एे र ंग मरथ <strong>ह</strong>ोइत अिछ। गामेमे िसंग<strong>ह</strong>िरया बाजा अिछ। एकटा सो<strong>ह</strong>नगरबजो भऽ जेत<strong>ह</strong> आ ओ<strong>ह</strong>ो बेचारा -र ंगलाल- समाजक संग खेबो करत आ <strong>ह</strong>ँिस-बािज कऽ िबताइयो लेत।”काकाक बात सुिन बाब ू क<strong>ह</strong>लकिन- “ओ-िसंगाबला तँ पैइयो लेत, से कतएसँ <strong>दे</strong>वइ।तइपर रघ ुनन काका क<strong>ह</strong>लिखन- “<strong>ह</strong>मरा संगे चल<strong>ह</strong>। कि<strong>ह</strong> <strong>दे</strong>वै जे समाजक काज िछये तेँ नि<strong>ह</strong> पान तँपानक डं िटयो लऽ कऽ काज सािर द<strong>ह</strong>क। पैया <strong>ह</strong>ेत<strong>ह</strong> मुदा, खाइले ते <strong>दे</strong>त<strong>ह</strong>।”सए<strong>ह</strong> भेलइ। द ुआर लगैसँ पि<strong>ह</strong>, रेमे <strong>ह</strong>मरा कि<strong>ह</strong> <strong>दे</strong>लक जे वौआ, नाच <strong>दे</strong>खा <strong>दे</strong>वउ। तू ँ <strong>ह</strong>मरे लगरि<strong>ह</strong><strong>ह</strong>ेँ। जखन बर द ुआर लागल िक सौ ँसे गामक बिढया-सुिढया ुसभ चंगेड़◌ामे चिर-मुँ<strong>ह</strong>ा िदआरी बार भैयालग गीत गबैत र<strong>ह</strong>ए। जते ढेरबा आ समरथकी सभ र<strong>ह</strong>ए ओ पाछूमे <strong>ह</strong>ा ँ-<strong>ह</strong>ा, ँ <strong>ह</strong>ी ं -<strong>ह</strong>ी ं करैत र<strong>ह</strong>ए। चुपेचापर ंगलाल काका बीचमे सिया गेलिखन। <strong>ह</strong>म<strong>ह</strong>ूँ पाछू-पाछू गेलौ ं। अार र<strong>ह</strong>बे करै िक एके-बेिर ख ूब जोरसँ िसंगाफूँिक <strong>दे</strong>लिखन। तते जोरसँ अवाज भेलै जे सभटा पड़◌ाएल। एे बेिर जे पड़◌ाएल िक ऐँडी-दोरी लगलै।एकटा खसल िक ओि<strong>ह</strong>पर भेडी जेका ँ खसए लगल। जि<strong>ह</strong>ना अक ढेरी लगबै काल पिथया-पिथये उपरसँ <strong>दे</strong>लजाइ छै, ति<strong>ह</strong>ना। <strong>ह</strong>म<strong>ह</strong>ूँ बीचमे पिड गेलौ ं। ठा<strong>ह</strong>ाका मािर पुनः बाजल- “काका की क<strong>ह</strong>ब? दसटा सँ बेिसयेढेरबासँ अधवयस ू धिर तरोमे र<strong>ह</strong>ए आ उपरोमे। तते भारी लगै जे कए लगलौ ं।”मुी दैत किरयाकाका- “ध ुर ब ू िड, ऐ<strong>ह</strong> पुख।”“ताबे ते बे र<strong>ह</strong>ी की ...मुी दैत- “से िक को <strong>ह</strong>म<strong>ह</strong>ी ं टा कत र<strong>ह</strong>ी आिक तरमे पडल सभ कत र<strong>ह</strong>ए।”“आ उपरका?”“ओ सभ ते िखिखर जेका ँ <strong>ह</strong>ँसैत र<strong>ह</strong>ए। तेँ काका, ओ<strong>ह</strong>ो बेचारा आब चौथापमे अिछ। आब ते नबका-नबकाबैया बजी सभ भऽ गेल ओकरो कि<strong>ह</strong> <strong>दे</strong>वइ का।”सुर काका- “अा, तू ँ सभ एुरका काज सार<strong>ह</strong>, <strong>ह</strong>म ओम ्<strong>ह</strong>र जाइ छी।” सुर काका <strong>िव</strong>दा भेला िककिरयो काकाकेँ मन पडलिन। बाजला<strong>ह</strong>- “भाय, क सुिन िलअ। एक गोटे छुिट जाएत।”“के?”“छीतन भाय।” एक िदनक बात मन पडल। अग<strong>ह</strong>न मास र<strong>ह</strong>ए। ध ुरझाड धन कटनी चलैत र<strong>ह</strong>ए। एे ठीन<strong>ह</strong>म<strong>ह</strong>ूँ र<strong>ह</strong>ी आ भइयो र<strong>ह</strong>िथ। <strong>ह</strong>ुनका जन र<strong>ह</strong>िन <strong>ह</strong>म अप कटैत र<strong>ह</strong>ी। करीब-बार<strong>ह</strong>-एक बजे िछयै। द ुन ूपरानी छीतन भाय सुगर <strong>ह</strong><strong>ह</strong>कार खसला<strong>ह</strong>ा खेतमे चरैले छोिड गुना भाय-स<strong>ह</strong>ाएब लग प<strong>ह</strong>ु ँचलिथ। काटलधान जे पसरल र<strong>ह</strong>ए ओि<strong>ह</strong>पर द ुन ू परानी बैिस गुना टुनटनबए लगला। भैया क<strong>ह</strong>लिन- “बटु, तमाकुल खाए लाए।”एलौ ं। ख ूब बिढया जेका ँ तमाकुल चुलौ ं। द ुन ू भाइयो खेलौ ं आ छीतकेँ <strong>दे</strong>िलयै। छीतन घरवालीकेँक<strong>ह</strong>लक- “भायक धानमे अप सब<strong>ह</strong>क साझी अिछ िक । पा ँचटा गीत सुना िदअ। द ुन ू परानी गुनापर गीतगबए लगला<strong>ह</strong>। से िक क<strong>ह</strong>ूँ भाय, <strong>ह</strong>ुअए जे द ुन ू गोटेकेँ <strong>ह</strong>ाथसँ उठा माथपर लऽ ली। ओ<strong>ह</strong>न िस<strong>ह</strong>सँ कि<strong>ह</strong>यो नि<strong>ह</strong>सुन छलौ, ं जे<strong>ह</strong>न सुनलौ ं। राजा भरथरी आ िपंगलाक गीित गौ र<strong>ह</strong>ए। बेचारा जी<strong>िव</strong>ते अिछ। ओ<strong>ह</strong>ू वेचाराकेँकि<strong>ह</strong> <strong>दे</strong>वइ।”“बडविढया” कि<strong>ह</strong> सुरकाका आग ू बढला<strong>ह</strong>। जीबछक घर पि<strong>ह</strong> पडैत र<strong>ह</strong>ए। जीबछक ऐठाम प<strong>ह</strong>ु ँच जीबछकेँक<strong>ह</strong>लिखन- “भाय, रघ ू-भैया द ु िनया ँ छोिड <strong>दे</strong>लिन। अपन बाजाक संग चल<strong>ह</strong>।”25

Hooray! Your file is uploaded and ready to be published.

Saved successfully!

Ooh no, something went wrong!