sport K-1 Jen pro ostré hochy! 56 <strong>BMW</strong> <strong>revue</strong> 4/2007
Většina z nás určitě zná pohádku o zlé královně, která se pravidelně tázala kouzelného zrcadla, která z dívek a žen v jejím království je tou nejkrásnější! Bijci všeho druhu (box, full contact, mui thai či karate) na odpověď, kdo z nich je nejuniverzálnějším bojovníkem planety, žádné zrcadlo nepotřebují. Ostatně, vzhledem k jejich vizážím a sestřihům se v případě drtivé většiny z nich jedná o dosti nepotřebný bytový doplněk. Navíc mají od roku 1993 svou K-1. Chorvatské překvapení! Na tom, že se mistři všech možných bojových umění nemusí od roku 1993 hašteřit ohledně toho, který z nich je nejzdatnější a zda-li je výhodnější vyřídit soupeře kopy, direkty či háky, má největší zásluhu Japonec Master Kuzajoši Išii. Tento nepochybně úctyhodný muž, a jak se později ukázalo, velmi prozíravý obchodník, se totiž rozhodl zorganizovat právě ve zmiňovaném roce celosvětový turnaj bojovníků všeho druhu. Tento probíhal a doposud probíhá na principu pyramidy. Na samém vrcholu té první stanul poněkud překvapivě, leč zcela zaslouženě Chorvat Branimir Cikatič, který zahájil počátek K-1 mánie. Jen tak mimochodem, v době pořádání MS v kopané v Japonsku a Jižní Koreji v roce 2002 se obyvatelé země vycházejícího slunce nezajímali v případě Chorvatů ani tak o fotbalové hvězdy, jako o aktuální formu Cikatičova následníka - dalšího bombarďáka od Jadranu Mirko Cop „Crop“ Filipoviče. Jen trochu zasvěceným je důvod jejich zájmu pochopitelný. K-1 totiž ovládli až na tři výjimky potvrzující pravidlo Holanďané. A jelikož Japonci velmi dobře vědí, že v současné době a zřejmě ani v blízké budoucnosti nebudou moci počítat s vítězstvím svého borce, fandí všemu „neholandskému.“ Kořeny této nevraživosti lze podle odborníků na bojové sporty hledat v době před více než čtyřiceti lety. Tehdy právě holandští judisté začali pravidelně vítězit nad do té doby neporazitelnými Japonci. Zřejmě každý z nás, jehož holeň se jen na okamžik nedobrovolně střetla například s rohem psacího stolu, si dokáže představit, s jakou bolestí se musí borec v ringu vyrovnat. Kopy na vrchní část těla včetně hlavy jsou povoleny také. Stejně tak jako všechny boxerské údery – direkty, háky, zvedáky. Je pozoruhodné, že i přes neobyčejně agresivní vedení boje a bezpočet těžkých knokautů zatím nedošlo na rozdíl od profesionálního boxu na vrcholné úrovni K-1 k jedinému smrtelnému zranění. Pokud Nejúspěšnější český borec v K-1 Pavel „Hakim“ Majer. utkání skončilo zraněním, jednalo se „pouze“ o přeražené nosy, vyražené zuby, v horším případě zlomeniny holenních či lýtkových kostí. Jestliže zápas neskončí předčasně, stráví oba bojovníci v ringu tři kola po třech minutách. Titul pro nejlepšího! Jedním z důvodů celosvětové popularity, které se K1 těší (v roce 2003 bylo finále v Tokiu vůbec nejsledovanějším televizním pořadem Stejně jako u ostatních drsných sportů, ani v K-1 nechybí spoře oděné křehké slečny. Bojuj, jak můžeš! Zakladatel K-1 Master Kuzajoši Išii si byl od začátku velmi dobře vědom toho, že pokud touží prorazit ve velmi těžkém byznysu, kterému do té doby kraloval profesionální box, musí přijít s něčím neobvyklým. A tak se také stalo. Současná pravidla K- 1 vycházejí z 90 % z thajského boxu, není však povoleno stahovat soupeřovu hlavu proti kolenu oběma rukama. Rovněž klinče jsou povoleny pouze jednou rukou, tím nedochází k dlouhým zaklesnutím soupeřů a ztrátě dynamiky boje, což je v přímém rozporu se zájmy jeho veličenstva diváka. Povoleny jsou však nízké kopy do nohou. <strong>BMW</strong> <strong>revue</strong> 4/2007 57
Change language