userfiles/Pracoviska/Detasovane pracoviska/DP sv. Patra Pia ...

A n d r e j M á t e l , E v a G r e y, L u c i a J a n e c h o v á ( e d s . )
- oblast rodinná, v jejímņ rámci je ŗízena sexualita, rozmnoņování, výchova,
pŗíbuzenské vztahy a péče;
- oblast vědění a dovedností, kde se rozvíjejí, aplikují a tradují znalosti a dovednosti;
- oblast ekonomická, kde se zajińťuje uspokojování materiálních potŗeb;
- oblast politicko-právní, která zaručuje ŗád prostŗedky vlády a práva;
- oblast kulturně-náboņenská, kde jde o světový názor a hodnotovou orientaci a jejich
umělecké a kultovní vyjadŗování.
Vńechny uvedené dílčí oblasti jsou tématem sociální vědy, pokud je lze uchopit
systémovými útvary pevných forem a struktur, jako soubory pravidelného,
institucionalizovaného vzájemného pŧsobení (Anzenbacher, 2004, s. 8).
Křesťanská sociální etika je pokládána za jednu z teologických disciplín, jiņ lze definovat
s odvoláním na Písmo svaté. Kŗesťanská víra z něho čerpá směrodatné jistoty, jeņ jsou
rozhodující pro veńkerou kŗesťanskou praxi, a proto určují individuálně-etické i sociálněetické
reflexi určitý směr. V tomto smyslu tyto základní jistoty o podstatě a určení člověka a o
lidské společnosti implikují nejobecnějńí kritéria pro uspoŗádání sociální skutečnosti, aby
slouņila obecnému dobru.
Etika zkoumá to, jak se má člověk chovat. Podle Foucaulta vńak její cíle, metody i to, co
podléhalo morálnímu soudu, byly velmi proměnlivé. Sexualita (jako dŧleņitý faktor katolické
morálky dneńka) zŗejmě nebyla tak dŧleņitá pro Ŗeky, dokonce ani pro rané kŗesťany,
zajímala je spíńe strava (symbolem ņádostivosti nebyl sexuální chtíč, nýbrņ nestŗídmost).
Podobně se lińily cíle: nebyla to vņdy snaha být na vńechny hodným (tedy jakási dobrotivost,
láskyplnost), ale napŗ. čistota, sebeovládání, nesmrtelnost, harmonie s univerzem,
soběstačnost, neochvějnost, nezávislost na společnosti (vzpomeňme na kyniky), Foucaultova
estetika existence (ņivot jako umělecké dílo, etika sebe-tvorby, nikoliv etika trýznivého
sebezkoumání a hledání sama sebe, nýbrņ spíńe umění stát se jiným, vytváŗet se jinak a nově).
Zde proti sobě zajímavě stojí New Age, snaņící se najít nejhlubńí lidské jáství a realizovat
jeho skrytý potenciál a Michel Foucault se Slavojem Ņiņkem (slovinským filozofem), snaņící
se zničit starou identitu a vytvoŗit zcela jiný, nový subjekt.
Mŧņeme-li mluvit o tom, ņe základním referenčním bodem etiky je lidské jednání
směŗující k jistému dobru, jde o natolik obecnou větu, ņe nám mnohé neprozradí. Ono
směŗování nemusí být teleologické, ale mŧņe být zacíleno na bdělost v pŗítomném okamņiku
(typicky zen-buddhistická etika). Někdo by namítl, ņe základem etického jednání je stát se
- 110 -