userfiles/Pracoviska/Detasovane pracoviska/DP sv. Patra Pia ...

A n d r e j M á t e l , E v a G r e y, L u c i a J a n e c h o v á ( e d s . )
odlińnosti v multikulturní tŗídě, a v dŧsledku tedy podporuje individuální pŗístup ke kaņdému
z ņákŧ.
Od roku 2010 aņ dosud sami participujeme na zavádění multikulturního vzdělávání na
základních a stŗedních ńkolách, a to skrze projekt ESF OP VK CZ.1.07/1.2.00/14.0024
„Protipředsudkové workshopy pro ţáky základních a středních škol se zaměřením na
multikulturní výchovu“. Pŗi realizaci workshopŧ zaměŗených na multikulturní výchovu jsme
měli moņnost dlouhodobě pozorovat reakce ņákŧ i jejich učitelŧ na tento zpŧsob i obsah
výuky. Na základě jejich reakcí jsme uskutečnili výzkumné ńetŗení mezi ņáky stŗedních ńkol,
konkrétně gymnazisty, které bylo orientováno na zjińtění jejich postojŧ a hodnot ve vztahu
k odlińné kultuŗe a etnicitě. Jak ukáņeme v následující části pŗíspěvku, výsledky nańeho
výzkumu odhalují, ņe otázky vázané na multikulturalismus, pluralismus a toleranci jsou
gymnazisty nepŗehlédnutelně zplońtěné na tzv. „romskou otázku“. Respondenti romskou
menńinu komentovali a hodnotili mnohem častěji neņ cokoli/kohokoli jiného, a to i v prŧběhu
multikulturních workshopŧ, pŗestoņe jsme se snaņili akcentovat primárně zcela jiná témata.
Nicméně tato tendence odpovídá obecnému pojetí multikulturalismu a multikulturní
výchovy v České republice, tedy jejímu pŗílińnému zaměŗení na romskou problematiku, resp.
etnicitu jako takovou, na úkor opomíjených témat jako sociální status, gender, zdravotní
postiņení apod. Nańe praktická zkuńenost i výsledky výzkumného ńetŗení tak potvrzují názor,
který zastává napŗ. Ivan Ramadan (2008, s. 193). Podle něj se zavedením „multikulturní
výchovy“ do vzdělávacích programŧ zviditelňuje, udrņuje a posiluje vnímání odlińnosti Romŧ.
„Tato akcentace odlišnosti je v úzkém spojení s důrazem na ‚etnicitu„ Romů či jejich ‚národní
identitu„ a znamená vyčleňování určité ‚skupiny„, která vyţaduje zvláštní opatření.“ Více, neņ
co jiného, se mŧņe jednat o jednu z forem praktické politiky – praktického komunitarismu,
prosazované i částí romských pŗedákŧ a romské reprezentace, která vńak pro jednotlivé Romy
není autoritou, neboť uznávání autorit u Romŧ nefunguje na bázi „představitelů národa“, ale
pŗedně na bázi pŗíbuzenství, politiky poplatné etnopolitickým a etnorevitalizačním hnutím,
pŗipomínající politiku nacionálních hnutí, jejímņ cílem je tvorba pŗedstavy existence „romské
etnické identity“. Takto vedená praktická politika ve svém dŧsledku pŗispívá ke spojení mezi
negativními sociálními jevy a Romy, jako pŗedstaviteli skupinové identity. Uplatňování
principŧ individualizace místo etnické či kulturní identity by pŗitom mohlo vést k odstranění
stigmatizace Romŧ (ale také zástupcŧ dalńích minorit), a v dŧsledku toho nabídnout moņnosti,
jak pŗedejít jejich sociálnímu vyloučení (Ramadan, 2008, s. 178–207).
- 142 -