Thesis - Theses

odbourávat zlozvyky a strach a napomáhá objektivnímu hodnocení sebe sama (KREJČÍ,
2011).
2.3 Definice pojmu duševní zdraví a jeho historie
"Duševní zdraví lze definovat jako stav člověka, kdy jeho kognitivní procesy jsou na
úrovni odpovídající danému věku a vzdělání, kdy zejména správně funguje paměť,
pozornost a myšlenkové pochody, kdy jsou realizovány správné a dostatečně rychlé
reakce a response na podněty z vnějšího a vnitřního prostředí" (KREJČÍ, 2011).
Duševní zdraví člověka stojí kvalitativně na stejné úrovni jako fyzické zdraví a je
nedílnou součástí celkového zdraví jedince.
V historii pojmu duševní zdraví se setkáváme se dvěma pojetími. Užší pojetí
vychází z klasické představy o duševní hygieně, jejímž zakladatelem byl W. C. Beers na
počátku 20. století. Duševní zdraví je chápáno jako nepřítomnost duševní choroby,
duševní nerovnováhy či poruch adaptace. Snaha o upevnění duševního zdraví je tedy
zaměřena zejména na prevenci výskytu duševních chorob a duševní zdraví je v tomto
pojetí spojováno s jeho fyziologickými základy. V širším pojetí pojmu duševního zdraví
se jedná o charakteristiku stavu optimálního psychického zdraví a popis jeho projevů
spíše než o nepřítomnost duševních poruch (MÍČEK, 1986). Jako ekvivalent pojmu
duševní zdraví můžeme použít i pojmy psychické zdraví, duševní rovnováha, duševní
vyrovnanost, normalita, stabilita, seberealizace, optimální stav a další, kdy tohoto stavu
je dosaženo buď vědomým nebo nevědomým dodržováním pravidel duševní hygieny
(ĎURDIAK, 2001). Míček (1986) uvádí několik známek duševní rovnováhy. Řadí sem
péči o tělesné zdraví, přirozenost, schopnost čelit nesnázím, nezávislost a vnitřní
autonomii, sebepoznání, sebepřijetí, odvahu ke stálému začínání, spokojenost, smysl
pro krásu, akceptaci druhých lidí, zmenšování vlastního já a smysl pro etiku (MÍČEK,
1986). Péče o tělesné zdraví v sobě zahrnuje nejen předcházení nemocem, ale i
správnou životosprávu. Přirozenost, respektování přírody a život v souladu s jejími
zákonitostmi uvolňuje napětí způsobené stresem z neadekvátních konzumních potřeb
uspěchané společnosti. Přirozeností se rozumí i upřímnost ve vztazích bez přetvářky a
zraňování citů druhých. Schopnost čelit nesnázím je dalším znakem duševní rovnováhy
člověka. Duševně vyrovnaný člověk je méně ovlivnitelný vnějšími vlivy. Dokáže lépe
čelit příchozím životním situacím i stresu. Nezávislý člověk s vnitřní autonomií odolává
13