Thesis - Theses

nedílnou součástí práce waldorfského pedagoga. Duševnímu rozvoji dítěte se
waldorfský pedagog nevěnuje pouze v rámci průřezových témat, která jsou ostatně
protknuta do celého vyučování. Jak bylo řečeno výše, vyučování je ve waldorfském
pojetí živoucí proces, který se v samotném průběhu neustále vyvíjí, pedagog musí
reagovat na náladu třídy, koncentraci dětí, únavu apod. a těmto skutečnostem vyučování
přizpůsobovat. Tak např. pokud vidí, že v hodině matematiky jsou žáci již
nesoustředění, může zařadit do vyučování hry s čísly, při kterých děti stojí v kroužku a
předávají si z ruky do ruky míček.
Waldorfská pedagogika si uvědomuje důležitost správného dýchání pro
komplexní rozvoj osobnosti. Dechová cvičení jsou rovněž nedílnou součástí
waldorfského vzdělávání, aniž by si to dítě vlastně uvědomovalo. K zvládnutí
správného dýchání slouží např. hra na flétnu, která je do výuky zařazená již od první
třídy. Nejde přitom ani tak o to, aby se z dítěte stal virtuos, ale aby zvládlo techniku
dechu. Z tohoto důvodu je vyučována hra na flétnu a ne třeba na kytaru. Dalším
způsobem výuky správného dýchání je recitace básniček. Waldorfské děti hodně
recitují. Při zahájení dne, během výuky i při jejím ukončení. Recitace probíhají společně
nebo individuálně, kdy pedagog sestaví tzv. narozeninovou básničku pro každého svého
žáka. Tato je šitá na míru každému žákovi zvlášť. Básnička po obsahové stránce
vypovídá o narození dítěte a o tom, co se stalo v jeho životě zajímavého. Obsahová
stránka však není to hlavní, o co při recitaci jde. Pedagog by měl v básni užít druhy
rýmů s ohledem na temperament a povahu dítěte tak, aby při jejich správném recitování
bylo prostřednictvím vhodné frekvence a hloubky dechu pozitivně působeno na správný
rozvoj dítěte.
Rovněž způsob slovního hodnocení je ve waldorfské pedagogice zaveden z
důvodu minimalizace stresu působícího na dítě. Smyslem není hodnotit to, co dítě
neumí, ale to, co umí a co by ještě umět mohlo. Hodnocení má být pro dítě stimulací k
další práci, ne sražením jeho sebevědomí a přijetí role outsidera, ze které se bez ohledu
na další dosažené studijní výsledky těžko dostává. Tato role je pro dítě stresující a
negativně se odráží na jeho zdraví nejen psychickém, ale i somatickém. Kateřina
Kozlová se ve svém rozhovoru podělila o zkušenost, že avizované písemné zkoušení
obecně v žácích její třídy nevyvolává stres, neboť žáci ke zkoušení nepřistupují jako k
hrozbě špatného hodnocení, ale jako k možnosti ukázat, co si z učiva osvojili. Výjimku
z tohoto obecného pravidla tvoří dvě žákyně, které před zkoušením popisují nevolnost,
stres, sevření žaludku, případně v den zkoušení nepřijdou na vyučování. Zajímavé je, že
47