Thesis - Theses

ůstu a vývoje a zároveň zdravím výplní volného času (KREJČÍ, BÄUMELTOVÁ,
1999).
Stres u dítěte školního věku nepochybně způsobuje také zavedený systém
hodnocení ve škole. Vnímání hodnocení – známkování - je z pohledu dítěte čistě
subjektivní. To, co jedno dítě vnímá jako úspěch, může jiné dítě (či jeho rodiče) vnímat
jako neúspěch. Vágnerová (1997) přisuzuje ve své publikaci škole roli první
významnější instituce, jež určuje dítěti pravidla, kterými se musí řídit a vyjadřuje se
k hodnocení žáků ve školách. Hodnocení ve škole ovlivňuje dlouhodobým způsobem
sebehodnocení dítěte. Vágnerová spatřuje ve škole a jejím způsobu hodnocení systém,
který v určitém směru individualitu dítěte potlačuje. Sebehodnocení dítěte je
hodnocením ve škole ovlivněno dlouhodobým způsobem. Potřeba seberealizace je u
dítěte promítána také do potřeby úspěchu ve škole, kdy dítě má možnost být spokojeno
se svým dobrým výkonem na jedné straně nebo je závislé na sociálních reakcích, které
jeho výkon vyvolává, tj. na hodnocení a jeho akceptaci. Motivační význam školního
prospěchu není dle Vágnerové jednoznačný. Dítě má potřebu seberealizace a
sebeprosazení a samozřejmě také učení a poznávání. Avšak dochází k nesouladu mezi
těmito motivačním složkami a potřebou pozitivního sociálního ocenění dítěte. Špatné
známky u dítěte, které je delší dobu neúspěšné, nemají žádný pozitivně motivační
účinek. Obranným projevem takového dítěte může být až školní fobie. Mohou se
objevit i somatické reakce jako kašel, zažívací potíže apod. Pokud bude delší dobu
prožívat silný stres, nemůže být jeho chování a prožívání normální (VÁGNEROVÁ,
1997).
21