Thesis - Theses

vyučovacího dne, následují činnosti praktického a uměleckého charakteru. Sem řadíme
například rukodělné činnosti, práce na zahradě, cvičení s přírodovědeckými pokusy
(CARLGREN, 1991).
V publikaci „Gesundheit und Schule“ se Michaela Glöckler (1998) zabývá
tématem životního rytmu a jeho působením na zdraví dítěte a dospívajícího člověka.
V kapitole rozvádí, jaká pozitiva přináší denní, týdenní, měsíční i roční rytmus ve
vztahu k lidskému zdraví. Uvádí zde také příklady, jak s rytmem pracuje waldorfská
pedagogika v rámci učebního plánu a jak se učitelé zabývají otázkou ukládání znalostí a
dovedností v souvislosti se silami paměti.
4.4.3 Výuka v epochách
Waldorfská pedagogika pracuje se skutečností, že k optimálnímu osvojení si probírané
látky je stejně důležité, aby si dítě na probírané učivo nejen správně vzpomínalo a
správně si jej vybavovalo, ale také aby jej správně zapomínalo. Snad v každém jazyce
najdeme úsloví, které tuto myšlenku vyjadřuje – vyspat se na rozhodnutí, ráno
moudřejší večera, poradit se s polštářem. Pokud si má dítě správně osvojit probíranou
schopnost, pokud ji má vykonávat automaticky a zcela přirozeně, mělo by zapomenout,
jakým způsobem si ji osvojovalo. Aby dítě plynule psalo, není možné, aby při psaní
myslelo na každý tah, kterým vést pero, aby písmeno vypadalo tak, jak vypadat má,
ačkoli v procesu učení na to myslelo. Na to je třeba zapomenout. Zapomínání je tu tedy
míněno ve smyslu „strávení“ probíraného učiva (CARLGREN, 1991).
Nutnost procesu zapomínání se odráží v uspořádání hlavního vyučování, které
zabírá první dvě vyučovací hodiny. Vyučování je zahájeno rytmickým „rozehřátím“,
které slouží k probuzení, nastartování mozkové aktivity dítěte. Pak následuje souhrnné
zopakování látky, která byla probrána minulého dne, přičemž se klade důraz na samotné
závěry probrané látky bez akcentace na postup, jakým se k závěru došlo. Z takto
zopakovaných a připomenutých závěrů předešlého učiva pedagog vychází při výkladu
nové látky. Zásada nutnosti správně zapomínat je realizována i v systému vyučování
v epochách. Ty trvají 3 – 4 týdny a několikrát ve školním roce se cyklicky opakují
(GRECMANOVÁ, URBANOVSKÁ, 1997). V mezidobí mezi těmito cykly dochází
k přirozenému zapomínání probíraného učiva podobně, jako když dítě přes noc
zapomíná mezi jednotlivými školními dny. V tomto mezidobí dochází ke „zrání“
29