SOU OBÉ ĚJINY - Ústav pro soudobé dějiny AV - Akademie věd ČR

384 Soudobé dějiny XVI / 2–3
Vítám Tvé přesvědčení, že k nápravě poměrů v ČSSD lze dospět jedině úsilím
uvnitř strany. I já se o to snažím – „skromnou měrou“, abych užil Tvých slov, na
víc nemám. Ale někdy se přece jen něco povede, i když to není nic světoborného.
S Josefem Špačkem 54 se nám podařilo do usnesení hradeckého sjezdu prosadit, že
ČSSD nesmí kromě KSČM a sládkovců spolupracovat také s Dřímalovou moravsky
šovinistickou Moravskou národní stranou. 55 Nu a teď si pan Dřímal vyžádal rozmluvu
s Milošem Zemanem, ten ho přijal, ale návrh na nějaké společné rokování
odmítl s poukazem na hradecké usnesení. Nic moc, ale i to potěší. To působení
„zevnitř“ bude nutné i proto, že teď se k vzrostlé ČSSD začínají zleva i zprava připojovat
i někteří dosti problematičtí lidé, například poslanci Vyvadil a Kraus 56 (jiní
z Demokratické strany práce jsou výborní – Křeček, Wurm). 57 Vy můžete přitom
sehrát dost důležitou úlohu.
S Rudou se uvidím za týden, dělám na fakultě seminář o politických vězních z let
1948–1989, pak zůstane u nás na noc a po dlouhé době (dané především časovými
důvody) si s ním zase jednou přátelsky popovídám. Škoda, že jsi tak daleko, jinak
bych Tě také pozval na „výslech“ na půdě filozofické fakulty.
54 Josef Špaček (1927–2004), jako člen předsednictva ÚV KSČ patřil po lednu 1989 k předním
politikům „pražského jara“, po svém vyloučení z KSČ zůstal stranou disentu. Po listopadu 1989
se zapojil do činnosti reformněkomunistického klubu Obroda, poté vstoupil do ČSSD.
55 Na 26. sjezdu ČSSD na konci února 1993 v Hradci Králové navrhl Jaroslav Mezník spolu
s několika dalšími delegáty rezoluci zavazující stranické vedení, aby nespolupracovalo s extremistickými
stranami; konkrétně byli jmenováni republikáni, komunisté a radikální moravisté.
Platnost rezoluce potvrdil i následující sjezd strany v Bohumíně, podle nějž se o ní dnes mluví
jako o „bohumínském usnesení“.
56 JUDr. Jiří Vyvadil byl od roku 1983 tajemníkem poslaneckého klubu Československé strany socialistické,
v roce 1990 se stal nakrátko jejím předsedou, po neúspěchu ve volbách se dočasně
ocitl mimo politiku. V roce 1992 byl zvolen poslancem Federálního shromáždění za Liberálně-
-sociální unii, v roce 1993 působil krátce jako předseda Československé strany národně-sociální
a na podzim téhož roku vstoupil do ČSSD.
Michal Kraus byl od roku 1986 poslancem České národní rady za KSČ (poté KSČM). V letech
1990 a 1991 byl místopředsedou ČNR, v letech 1991–1993 vedoucím činitelem Demokratické
strany práce, poté vstoupil do ČSSD.
57 JUDr. Stanislav Křeček byl od poloviny 70. let členem Československé strany socialistické,
v roce 1990 byl kooptován do Federálního shromáždění, roku 1993 vstoupil do ČSSD, 1998
byl znovu zvolen poslancem. Byl dlouholetým předsedou Svazu nájemníků ČR.
Ing. Petr Wurm byl v 50. letech jednou z výrazných osobností okruhu tzv. šestatřicátníků, v roce
1968 vstoupil do Československé strany socialistické, jako člen ilegální socialistické opozice
koncipoval „Malý akční program“, načež byl v roce 1972 na tři roky uvězněn a poté pracoval
v nekvalifikovaných profesích. Po listopadu 1989 se krátce angažoval znovu v ČSS, poté patřil
k zakladatelům Demokratické strany práce a po jejím nezdaru přešel do sociální demokracie,
kde se stal předsedou politické komise Ústředního výkonného výboru, patřil také k iniciátorům
„bohumínského usnesení“.