SOU OBà ÄJINY - Ãstav pro soudobé dÄjiny AV - Akademie vÄd ÄR
SOU OBà ÄJINY - Ãstav pro soudobé dÄjiny AV - Akademie vÄd ÄR
SOU OBà ÄJINY - Ãstav pro soudobé dÄjiny AV - Akademie vÄd ÄR
You also want an ePaper? Increase the reach of your titles
YUMPU automatically turns print PDFs into web optimized ePapers that Google loves.
272 Soudobé dějiny XVI / 2–3<br />
Jednoduché pravdy, košatý strom života<br />
A co Václav Talich Z právního hlediska je případ jasný – soudního stíhání byl příslušnými<br />
orgány zbaven. Také znalci práva působící v kulturní oblasti, kteří jeho<br />
chování za války nezávisle posuzovali, vydali v tomto směru negativní stanovisko<br />
ke vznesenému obvinění – ať již to byl jemu blízký hudební spisovatel Vilém Pospíšil<br />
128 (mimo jiné autor první knižní publikace o Talichovi) 129 nebo naopak osobně<br />
nezaujatý, leč výrazně k levici inklinující spisovatel a satirik Václav Lacina. 130<br />
Nutno také připomenout, že trestní komise nalézací Ústředního národního výboru<br />
hlavního města Prahy v roce 1946 sice konstatovala při posouzení veřejných vystoupení<br />
Václava Talicha jeho pochybení, že však od návrhu na potrestání upustila<br />
s ohledem na nátlak, jímž byly <strong>pro</strong>jevy vynuceny, i s ohledem na snahu Talicha <strong>pro</strong>spět<br />
v konečném výsledku svými ústupky národní věci. Václav Talich bez<strong>pro</strong>středně<br />
po válce respektoval legitimitu vyšetřování, připouštěl svá pochybení, vynucená<br />
nátlakem, i svou lehkomyslnost, časem ovšem patrně přijal pohodlnější a lichotivější<br />
pozici oběti nespravedlivého obvinění ze strany dávných nepřátel. Bohuslavu<br />
Martinů psal v dopise 14. října 1955: „Dosti dlouho šel jsem úspěšně svým životem<br />
a nemohl jsem si nikterak stěžovat, nebýt onoho osudného rozhodnutí, kdy jsem<br />
po Ostrčilově smrti vstoupil do [Národního] divadla. Tím jsem vstoupil na půdu,<br />
kterou si určitá skupina pokládá jako své výhradní právo, a moje další podnikání se<br />
<strong>pro</strong>díralo jednak obtížemi, které před námi týčí vlastní umělecké povolání, zmnožené<br />
nevyčerpatelně vynalézavou zlobou lidského rošťáctví.“ 131 Talich jako by dodatečně<br />
přejal optiku Mirko Očadlíka, jen s opačnými znaménky…<br />
Zatracení Václava Talicha, nebo naopak zavržení všech, kteří se v jakékoli podobě<br />
kriticky vyjádřili o jeho chování za války – to jsou krajní póly, jež přitahují každého,<br />
kdo zatouží popatřit do vírů Talichovy aféry. Jsou snadno dosažitelné, a <strong>pro</strong>to<br />
lákavé. Spočinout na nich by však vedlo k výsledku takříkajíc čapkovskému: Talichovo<br />
srdce by se ztratilo, stejně jako se ve známé novele Karla Čapka v průběhu<br />
vyšetřování ztratilo srdce zavražděného Juraje Hordubala – a s ním i to, co cítil<br />
a čím žili lidé kolem něho. Přijetím jednoduchých pravd (bez ohledu na to, jaká<br />
znaménka nesou) by se vytratila dramatická dilemata, jimž Václav Talich čelil, jeho<br />
pochyby, váhání i odvážné výboje, k nimž se odhodlal. Na velikosti tvůrčí osobnosti<br />
přece neubere, připustíme-li, že byly chvíle, kdy zakolísal, zemdlel únavou<br />
128 MČK Beroun, f. Václav Talich, inv. č. T 3242, dopis Viléma Pospíšila Václavu Talichovi ze<br />
17.1.1949.<br />
129 POSPÍŠIL, Vilém: Václav Talich: Kapitoly o díle a životě velkého umělce. Praha, Panton 1961.<br />
130 Za možnost <strong>pro</strong>studovat nepublikovaný rukopis vzpomínek Václava Laciny Co vám mám ještě<br />
povídat vděčím Martinu Kučerovi.<br />
131 Citováno podle: KUNA, Milan (ed.): Bohuslav Martinů Václavu Talichovi po roce 1945. In:<br />
Hudební věda, roč. 32, č. 2 (1995), s. 199.
Change language