SOU OBÉ ĚJINY - Ústav pro soudobé dějiny AV - Akademie věd ČR

478 Soudobé dějiny XVI / 2–3
Česká demokracie ve (střední) Evropě
K nejzajímavějším a nejoriginálnějším studiím v recenzované publikaci patří „Historická
paměť a liberální nacionalismus v Česku a střední Evropě po roce 1989“
Michala Kopečka. Autor v tomto textu významně uplatnil svůj dlouhodobý zájem
o politické a sociální myšlení ve střední Evropě a v České republice a také své odborné
zaměření na oblast teorie historiografie. Kopečkova studie analyzuje roli interpretace
národních dějin a tradic v procesu konsolidace demokratického systému
po roce 1989. Cílem je mu také objasnit roli stereotypních obrazů historie v polistopadové
politice ve vztahu k tehdy dominující liberální ideologii. Vychází primárně
ze západní odborné literatury, neboť (jak sám konstatuje) tento typ výzkumu není
zatím v popředí zájmu českých společenských věd.
Ve své studii jednak rozebírá postavení a vývoj liberalismu ve střední Evropě od
19. století, jednak odhaluje kořeny soudobého liberálního diskurzu v tomto prostoru
v postojích protikomunistické opozice v zemích sovětského bloku. Ukazuje, že
liberální ideje byly ve střední Evropě vždy konfrontovány se silnou tendencí k etatismu,
což znemožňovalo jejich uplatnění v „čisté“ podobě. Nicméně ke zmírnění
pesimismu v tomto ohledu podle něj přispěl obrat v německé historiografii, která
koncem osmdesátých let začala více objevovat pozitivní základy moderního německého
státu právě v ideji vybudování poválečného liberálního ústavního systému
Spolkové republiky Německo. To se pak také odrazilo v reflexi liberálních tradic
i v dalších zemích střední Evropy. Kopeček považuje za nosný koncept takzvaného
liberálního nacionalismu, který staví svou konstrukci na poznání, že občansky
pojatý nacionalismus je nejen slučitelný s liberalismem, ale že dokonce může být
odpovědí na současnou krizi identity jednotlivců, způsobovanou odcizením, jež
produkuje globalizace. Tento koncept pak autor aplikuje na procesy transformace
zemí střední Evropy po roce 1989, když cituje práci Stefana Auera, 12 spatřujícího
předpoklady pro zdejší zakotvení liberálního nacionalismu v liberálním prostředí
demokratické opozice před rokem 1989.
V souladu s touto tezí Michal Kopeček podrobně mapuje diskusi o národních dějinách
ve středoevropském disentu v sedmdesátých a osmdesátých letech a dovozuje,
že hlavním přínosem byla její demokratická, otevřená a tolerantní povaha, jež
potom připravila půdu i pro nezaujaté diskuse v demokratickém prostředí po pádu
komunismu. To dokládá liberálním „politickým jazykem“, jenž je stále přítomný
v české společnosti jako jeden z odkazů disidentského liberálního myšlení.
Britský ekonom Martin Myant, profesor Centra pro soudobá evropská studia na
Univerzitě západního Skotska v Paisley, se ve svém příspěvku „Podoby kapitalismu
v České republice“ zaměřil na charakteristiku základních aspektů české ekonomické
transformace (zejména v oblasti obchodu, zaměstnaneckých vztahů a sociální
12 AUER, Stefan: Liberal Nationalism in Central Europe. London, Routledge 2004