SOU OBÉ ĚJINY - Ústav pro soudobé dějiny AV - Akademie věd ČR

324 Soudobé dějiny XVI / 2–3
Václav Klaus dokázal využívat odkazů k národní
historii nejprve k tomu, aby získal podporu pro
transformační strategii své strany, později pak
k obhajobě suverenity České republiky, údajně
ohrožené integračními procesy v Evropské unii
(foto z publikace Těch deset let bylo nás všech.
Brno, Agentura AETNA 2001)
strumentální dokonalosti Václav
Klaus: Za problémy současnosti
může historická diskontinuita
způsobená komunismem; komunistický
útlak je démonizován,
avšak tázání po konkrétní úloze
každého z nás v minulém režimu
potlačeno; úloha předlistopadové
opozice je vzhledem ke svému
spojení s reformními komunisty
nivelizována a zlehčována; 35 avšak
ani takto udělený pardon, mnohem
obecnější a rozsáhlejší než
ten listopadovo-prosincový, ze
kterého ODS opakovaně obviňuje
Václava Havla, není překážkou
užívání radikální rétoriky polistopadové
očisty. Obraz „rozchodu
s minulostí“ to umožňuje.
Sám Klaus toto propojení posouvá
ještě dál, když je obohacuje
o kontrapozici konstruktivního a do budoucna orientovaného řešení versus
negativistického spočívání v komunistické minulosti. Zhruba o rok později v rozhovoru
na téma „nedostatečného vyrovnání s minulostí“ vedle odmítnutí jakékoli
odpovědnosti vlády znovu kritizoval antikomunisty za ono příliš velké zpětné
zrcátko, které jim zakrývá jakýkoli pohled vpřed: „Antikomunismus je ploché,
strašně zjednodušené a pouze negativistické vidění světa. (…) Bojovat s komunismem
je možné pouze na základě pozitivního programu, na pozitivní přeměně naší
společnosti v něco jiného.“ 36
Přestože se jeho strana v roce 1993 významně podílela na přijetí „Zákona o protiprávnosti
komunistického režimu a o odporu proti němu“, jenž ve své deklaratorní
35 Legitimitu disentu jakožto strůjce pádu režimu vědomě a soustavně narušoval zejména Václav
Klaus, ať už poukazy na to, že komunismus se zhroutil sám od sebe, zpochybňováním kredibility
disentu či dokládáním produktivity vlastního života za „normalizace“: „Jezdil jsem do
Polska a Maďarska na skvělé semináře ... možné to bylo. Koupit si lístek na vlak do Varšavy
nebo Budapešti žádný velký problém nebyl. Ať se dneska nikdo nevymlouvá, ať neříká něco
jiného.“ (Václav Klaus – narovinu, s. 154 n. a také s. 348 – viz pozn. 13.) Srv. HVÍŽĎALA, Karel:
První zprava: Rozhovor s Václavem Klausem. Praha, Cartoonia 1992, s. 26.
36 KLAUS, Václav: Aby nezvítězil komunismus, nestačí být antikomunistou. In: Denní telegraf
(30.10.1993), s. 1 a 3; srv. AHK ODS, f. Kongresy, IV. kongres ODS, 27.–28.11.1993, Kongresový
bulletin č. 1, Rozhovor s Václavem Klausem.