SOU OBÉ ĚJINY - Ústav pro soudobé dějiny AV - Akademie věd ČR

508 Soudobé dějiny XVI / 2–3
Kronika
Liblická konference
o dvaceti letech po komunismu
Luxusní zázemí liblického konferenčního centra v barokním zámeckém areálu
napomohlo ve dnech 16.–18. září 2009 k úspěchu reprezentativní mezinárodní
konference uspořádané Ústavem pro soudobé dějiny Akademie věd ČR, v. v. i.,
pod názvem „1989–2009: Společnost. Dějiny. Politika“, která se v sedmi tematických
panelech soustředila především na dění v prostoru bývalého Československa
v uplynulém dvacetiletí. Kromě různých aspektů transformace a přechodu k demokracii
bylo v centru pozornosti dědictví minulosti, „revoluční“ rok 1989 a otázky
historické paměti; to vše s naléhavou artikulací proměny dosavadního diskurzu.
Řadu příspěvků propojovala více či méně otevřená výzva k tomu, aby historici,
politologové, sociologové a další odborníci opustili obraz „sametové revoluce“ na
podzim 1989 jako přelomového, vskutku revolučního momentu a počátku nových
dějin a aby místo toho obrátili pozornost ke kontinuitám a dosud spíše zastřeným
pohledům na nedávnou minulost. Tato stručná zpráva upozorňuje jen na některá
podnětná vystoupení z bohatého konferenčního programu.
Hlavní organizátor konference Michal Kopeček konstatoval hned v úvodu, že je
zapotřebí změnit způsob tázání a vybřednout z nekonečných diskusí o paměti a vyrovnání
s komunistickou minulostí. Směr, který doporučuje, vede přes pozitivní
politizační praxi devadesátých let a sledování procesů, jimiž se vytvářely politické
identity. Upozornil přitom na trvající spor o dědictví listopadu 1989 v paměti disentu
kolem Charty 77, který primárně nezpochybňoval komunistický režim jako
takový, a paměti protikomunistického odporu (zejména z let padesátých), který
tento režim zcela odmítal.
Jiří Suk jádrem svého příspěvku učinil otázku, kde se vzal polistopadový radikální
antikomunismus v zemi, v níž i disent po roce 1968 měl za cíl „polepšit“ vládnoucí
Komunistickou stranu Československa. Připomněl (podobně jako Američan
James Krapfl v referátu o ideálech „sametové revoluce“), že lidé si bezprostředně