SOU OBÉ ĚJINY - Ústav pro soudobé dějiny AV - Akademie věd ČR

460 Soudobé dějiny XVI / 2–3
ně představují vyvrcholení procesu reinterpretace minulosti, započatého v devadesátých
letech, a výchozí bod, jímž bude třeba poměřit všechny příští studie.
Chronologicky dílo začíná tam, kde skončily nyní už klasické čtyřsvazkové dějiny
literatury uspořádané Janem Mukařovským (takzvané „akademické“), které zůstaly
po vydání prvních tří svazků v letech 1959 až 1961 dlouhou dobu nedokončené.
Jak je známo, publikace čtvrtého dílu, věnovaného první polovině dvacátého století
a připraveného do tisku v roce 1969, byla na počátku „normalizace“ zastavena
a svazek spatřil světlo světa až roku 1995. 9 Pravděpodobně z důvodu, aby byl organický
projekt dějin české literatury jednotně dokončen (i přes silná ideologická
omezení v některých oddílech zůstávají svazky řízené Mukařovským dodnes nepostradatelným
textem), uspořádání materiálu v nejnovějších Dějinách uchovává,
byť v moderním strukturálním a terminologickém kontextu, vcelku podobný ráz,
jako má Mukařovského projekt: kapitoly mají sice proměnlivou délku, ale každý
svazek začíná detailní rekonstrukcí politického, kulturního a literárního kontextu
(zejména ve dvou dlouhých kapitolách „Literární život“ a „Myšlení o literatuře“,
k nimž se ve druhém svazku připojí ještě „Literární život v exilu“), po níž následují
tradičnější oddíly věnované poezii, próze a dramatu a poté spíše novátorské kapitoly
zaměřené na literaturu faktu, populární literaturu, literaturu pro děti a mládež
a literaturu v masových médiích, oba svazky pak uzavírá bohatě komentované
shrnutí základní literatury a pramenů (které má též za úkol nahradit absenci poznámek
v textu). Skutečně radikální odstup od uspořádání předchozího projektu
se projevuje úplným vyřazením monografických kapitol, které naopak u akademických
dějin představovaly charakteristický rys díla. Pokud se ale prostor vyhrazený
monografickým kapitolám ve čtvrtém dílu Mukařovského Dějin nepochybně zdál
naddimenzovaný, 10 ani výsledek dosažený jejich úplným zrušením se po pravdě řeha,
Akropolis 2005; KNAPÍK, Jiří: Únor a kultura: Sovětizace české kultury 1948–1950. Praha,
Libri 2004; TÝŽ: V zajetí moci: Kulturní politika, její systém a aktéři 1948–1956. Praha, Libri
2006; JANÁČEK, Pavel: Literární brak: Operace vyloučení, operace nahrazení, 1938–1951. Brno,
Host 2004.
9 MUKAŘOVSKÝ, Jan (ed.): Dějiny české literatury, sv. 4: Literatura od konce 19. století do roku
1945. Praha, Victoria Publishing 1995. V témže roce vyšel reprint jedněch z nejslavnějších dějin
české literatury: NOVÁK, Arne: Přehledné dějiny literatury české od nejstarších dob až po naše
dny. Brno, Atlantis 1995. Pro střední školy bylo o pár let později vydáno užitečné kompendium:
LEHÁR, Jan – STICH, Alexandr – JANÁČKOVÁ, Jaroslava – HOLÝ, Jiří: Česká literatura od
počátků k dnešku. Praha, Nakladatelství Lidové noviny 1998.
10 Ohledně těchto kapitol se vyjádřil obzvlášť kriticky Vladimír Macura už v roce 1996: „Mám
však pochyby nad přijatou zásadou včleňování vybraných monografických kapitol osobnostních.
Zvláště v oboru literatury moderní se již nezdá být schůdné vyvolit několik ‘emblematických’
spisovatelských figur a reprezentovat jimi to či ono časové období. (...) V tomto
bodě prostě konstrukce vypracovaná nad materiálem starší literatury ... v případě moderní
literatury myslím jednoznačně volá po změně.“ (MACURA, Vladimír: Akademické Dějiny české
literatury. In: Tvar, roč. 7, č. 2 (1996), s. 7.)