SOU OBÉ ĚJINY - Ústav pro soudobé dějiny AV - Akademie věd ČR

Ideologická literatura v neideologickém provedení 459
ná českému myšlení o literatuře 6 a velký počet kritických statí, jež významně přispěly
k přesnějšímu umístění různých dílků puzzle české literární minulosti, v předchozích
desetiletích zásadně zpřeházených vlivem ideologických, politických a estetických
tlaků různého druhu a intenzity. Konečný výsledek rozhodně nezklamal mnohé z nadějí,
které tento ambiciózní projekt doprovázely už od samého počátku.
Zvlášť významné bylo vydání prvních dvou svazků Dějin. Ty se věnují novému
uspořádání kulturního systému a zapáleným literárním a estetickým debatám
v prvních třech letech po osvobození (1945–1948) a dále budovatelské fázi socialistického
systému, rozvoji velké utopie a krizi samotného systému (1948–1958);
tedy období, jemuž scházel objektivní popis, který by vzal v potaz složitou společenskou
situaci, jež měla tak hluboký dopad na literaturu. Tak jako je v prvním svazku
obzvlášť záslužná rekonstrukce debat o esenci české kultury (třebaže by možná
stálo za to ještě víc zdůraznit roli, kterou sehrálo vyhnání Němců ve všeobecném
ideologickém sblížení se sovětským Ruskem), ve druhém svazku je neméně důležitá
pečlivá analýza mechanismů a forem, s jejichž pomocí byl budován, zejména v letech
1949 až 1951, velký utopický projekt socialismu i na literárním poli. Bez těchto
nezbytných historicko-kulturních rekonstrukcí (dalo by se ale uvést mnoho dalších
příkladů) by se jevily jako zcela nesrozumitelné ony první literární „diskuse“ po Stalinově
smrti (jako příklad uveďme debatu o básníkově právu na smutek) a následně
i důležitý okamžik krize utopického projektu v letech 1956 až 1958.
Třebaže je už delší dobu jasné, že celý kulturní systém padesátých let, a literatura
především, sehrál při budování socialistické utopie prvořadou roli, scházela zejména
na úrovni učebního textu jasná a v nejvyšší míře neutrální prezentace doby,
která chce být až příliš často spíš vymazána než důkladně prostudována. 7 Třebaže
zbývá ještě hodně bodů, které by si zasloužily prohloubit, a objeví se další práce,
které umožní ještě lepší poznání nejen mechanismů, jež usměrňovaly fungování
literárního systému v padesátých letech, ale také vzájemných vztahů mezi jednotlivými
autory a díly, nelze si nevšimnout, jak rychle se situace v posledních letech
mění, ačkoli se tak děje více na badatelské než publicistické úrovni. Kromě mnoha
iniciativ spojených s projektem Dějin české literatury 1945–1989 měla zásadní význam
zejména publikační činnost kompetentních badatelů (především Jana Šulce
a Michala Špirita) a přesné a úplné rešerše v archivech realizované Michalem
Bauerem, Jiřím Knapíkem a Pavlem Janáčkem. 8 První dva svazky Dějin tak součas-
6 PŘIBÁŇ, Michal (ed.): Z dějin českého myšlení o literatuře: Antologie k Dějinám české literatury
1945–1989, sv. 1–4. Praha, Ústav pro českou literaturu AV ČR 2001–2005.
7 Prvním výsledkem byl Slovník českých spisovatelů od roku 1945, jehož editorem byl také Pavel
Janoušek a který vyšel ve dvou svazcích v letech 1995–1998; dnes je v aktualizované podobě
zpřístupněn také on line na webové adrese http://www.slovnikceskeliteratury.cz/.
8 Viz alespoň BAUER, Michal: Ideologie a paměť: Literatura a instituce na přelomu 40. a 50. let
20. století. Jinočany, H&H 2003; TÝŽ: Tíseň tmy aneb Halasovské interpretace po roce 1948. Pra-