SOU OBÉ ĚJINY - Ústav pro soudobé dějiny AV - Akademie věd ČR

Mnichov A „pokus“ o jakou revizi 445
Jakkoli to zní paradoxně, už proti této zvláštní pochvale se musím ohradit: na vzpomínky
a memoáry spoléhá můj text minimálně. Pokud je vůbec používám, pak kromě
několika trefných glos vlastně jen coby ukázku zpětné sebeprojekce některých
osobností do minulých dějů. Na vzpomínky a memoáry se při seriózních pokusech
o analýzu historických událostí spoléhat nelze. O to více jsem však pracoval s jinými
zdroji neúřední povahy. Kromě řady editovaných deníků šlo rovněž o nepublikované
soukromé prameny – počínaje proslulými dopisy Nevilla Chamberlaina jeho dvěma
sestrám 2 přes deníky Anthonyho Edena, uložené rovněž v Birminghamu, deníky
Johna Simona, deponované v Oxfordu, v neposlední řadě až po deníky Roberta
Bruce Lockharta, uchovávané v britské Horní sněmovně. Poslední z nich jsem podle
recenzenta „objevil“. Netuším, co znamenají jeho uvozovky. Konstatuji nicméně, že
tento Lockhartův deník věnovaný čistě československé problematice z roku 1941
dosud nebyl badatelsky vytěžen. Když už je však řeč o důležitosti tohoto pramene, je
také namístě si ujasnit, v jaké pozici vůči československému exilu v inkriminované
době Bruce Lockhart působil. Není totiž pravda, že „plnil nejprve v letech 1939 až
1941 funkci neformálního, později pak plnoprávného představitele Velké Británie
u československé zahraniční akce v Londýně“ (s. 174). Neformálním představitelem
byl pouze do uznání československé prozatímní vlády v červenci 1940, poté byl
oficiálně jmenován „britským reprezentantem u československé prozatímní vlády“.
V létě 1941 však – ke vzájemné lítosti – veškerý formální vztah vůči ní ukončil, když
byl jmenován šéfem nově založeného Výkonného výboru politického boje (Political
Warfare Executive – PWE). Piotr Majewski se nejen v mé knize mohl dočíst, že post
skutečně plnoprávného představitele u československé exilové vlády (tj. vyslance,
později velvyslance) obsadil v roce 1941 neméně významný a Československu nakloněný
Philip Nichols.
Osvětlení Lockhartovy role při uznání československé exilové vlády je zároveň
jediným obsahovým přínosem mé publikace, který recenzent zmiňuje. Vše ostatní
je zřejmě jen polemika, v níž riskuji námitku, že se „dobývám do otevřených dveří“...
(s. 174) Platí to nejspíš i o mé snaze důkladně využít dosud „zasuté“ prameny
či podstatně osvětlit do nynějška zkreslované či neprobádané děje a události,
jestliže podle jeho názoru problematika, jíž se zabývám, „je českou a německou
historiografií poměrně dobře probádaná a probírá se také v mnoha britských publikacích“
(s. 174). Má však recenzent o aktuálním stavu výzkumu tak dokonalý
přehled, když vynáší tak jednoznačné soudy Jistě, máme k dispozici zdejší texty
ze šedesátých let, v nemalé míře poznamenané dobou svého vzniku, 3 a dále dílčí
2 Jsou uloženy v Birmingham University Library. Od roku 2000 jsou spolu s Chamberlainovými
deníky vydávány. Pro závěr Chamberlainovy kariéry viz SELF, Robert (ed.): The Neville Chamberlain
Diary Letters, sv. 4: The Downing Street Years, 1934–1940. London, Ashgate 2005.
3 Za všechny jmenujme práce Jana Křena: KŘEN, Jan: Do emigrace: Buržoazní zahraniční odboj
1938–1939. Praha, Naše vojsko 1963; TÝŽ: V emigraci: Západní zahraniční odboj 1939–1940.
Praha, Naše vojsko 1969.