SOU OBÉ ĚJINY - Ústav pro soudobé dějiny AV - Akademie věd ČR

502 Soudobé dějiny XVI / 2–3
ticky po celou dobu okupace Polska
církevní konspirační hnutí, které je
možno fakticky nazvat domácí podzemní
církví. Ta měla svou část vojenskou
(vojenská duchovní služba)
i civilní. Konspirace se aktivně účastnilo
okolo dvou tisíc kněží a mnichů,
tj. okolo deseti procent mužské části
duchovenstva.
Koncepcemi „nového člověka“ v propagandě
Polské dělnické strany
(PPR) před převzetím vlády se zabývá
Mariusz Mazur z Historického
ústavu Univerzity M. Curie-Skłodowské
v Lublině. Uvádí, že v rétorice
PPR se idea „nového člověka“
neobjevila před rokem 1945, a nenachází
po ní stopy ve veřejných projevech
ani v zátiší kabinetů ještě po
vyhlášení Polského výboru národního
osvobození (PKWN) a v prvních
měsících, kdy se potýkal s vážnými
problémy při instalování své moci.
Rozmluvám Organizace ukrajinských nacionalistů (OUN) a Ukrajinské povstalecké
armády (UPA) s německými okupačními orgány na Volyni a ve Východním Malopolsku
od listopadu 1943 do konce roku 1944 se věnuje Mieczysław Samborski
z Ležajsku. Všeobecně se předpokládá, že melnykovská frakce OUN spolupracovala
s Němci a banderovská s nimi po celou dobu války bojovala. Podle autora to ale
není pravda. S Němci spolupracovaly obě frakce, jen melnykovci to činili více oficiálně,
a se zbraní v ruce proti okupantům nevystupovaly. Vůči blížící se frontě obě
strany – německá i ukrajinská – usilovaly o navázání kontaktů, aby dojednaly jak
všeobecné záležitosti, tak fungování na území obsazeném Sověty.
Útěky vojáků Domácí armády (Armija Krajowa – AK) z tábora Lidového komisariátu
vnitra (NKVD) číslo 174-454 v Rjazani v letech 1945 a 1946 přibližuje Dariusz
Rogut z Historického ústavu Humanitně-přírodovědecké fakulty v Kielcích. Zastává
názor, že přicházející Rudá armáda nepřinesla Polsku nezávislost. Komunisté, kteří
se setkávali s nedostatečnou podporou, začali svou vládu represemi a terorem za
pomoci sovětského spojence. Teror byl zaměřen nejen proti podzemním politickým
a vojenským strukturám, ale proti všem, kdo mohli znamenat ohrožení pro komunistickou
vládu. Ve věznicích se ocitli rolníci, učitelé, lékaři, železničáři, dělníci
i duchovní, hlavně ale vzdělaní lidé, kteří byli považováni za nebezpečný, nepřátelský
a reakční živel. Na zatýkání se podílely operační skupiny NKVD a vojenské
kontrarozvědky Smerš (Smerť špionam), což bylo porušením mezinárodního práva.
V táborech NKVD se ocitlo také mnoho polských profesionálních důstojníků, které