DIPLOMOVÁ PRÁCE - Vysoká škola chemicko-technologická v Praze

frekvence mutací během replikace viru a z toho plynoucí rychlá selekce resistentních mutantů.
Virus HIV patří mezi komplexní retroviry, což znamená, že kromě genů gag, pro, pol a env
obsahuje ještě geny pro další proteiny, které jsou translatovány ze sestřižených forem
mRNA. Jsou to: Vif, který je nutný pro produkci infekčních částic v některých buněčných
liniích, Vpr nezbytný pro replikaci viru a směrování provirové DNA do jádra, Tat,který se
váže na specifickou strukturu u 5` konce RNA a zvyšuje produkci virové RNA, Nef způsobující
odstranění CD4 z povrchu napadené buňky a tím bránící opětovné infekci, Rev, který se
váže na specifické místo virové RNA a reguluje její sestřih a Vpu, integrální membránový
protein, který způsobuje disociaci komplexů SU-TM-CD4 v endoplasmatickém retikulu 1 .
Proteiny Tat, Nef a Vpr navíc způsobují apoptosu infikovaných buněk. Dále bylo zjištěno, že
exprese samotného proteinu Nef v transgenních myších vede k podobným symptomům jako
má onemocnění AIDS 14 .
2.2.2 Virus M-PMV
Mason-Pfizerův opičí virus (M-PMV) je horizontálně přenášený exogenní retrovirus patřící
do rodu betaretrovirů. Poprvé byl izolován v roce 1970 z prsního nádoru makaka červeného
(macaca mulatta), přesto patří do skupiny neonkogenních retrovirů, neboť po infekci buňky
nedochází k její transformaci. Infekce M-PMV u makaků způsobuje fatální imunodeficienci,
dříve nazývanou SAIDS (Simian AIDS). Přesto není příbuzný s SIV (Simian Immunodeficiency
Virus). Z hlediska složitosti řadíme M-PMV, na rozdíl od HIV, mezi jednoduché retroviry,
neboť jeho genom neobsahuje geny regulující transkripci či translaci.
Slouží jako prototyp B/D typu retrovirů, u kterých jsou tvorba nezralých částic, jejich intracelulární
transport a pučení skrz cytoplasmatickou membránu časově i prostorově odděleným
dějem. Díky tomu představuje M-PMV vhodný model pro studium skládání, pučení
a maturace virionu. Další výhodou M-PMV jako modelového organismu je, že není přenosný
na člověka. V budoucnu by se strukturní proteiny M-PMV také mohly použít jako nosiče
DNA při genové terapii.
9