zde - Vakciny.net

Vakcíny a OčkováníČlánky ze serveru www.vakciny.net Ročník 2002stimulovat T buňky a produkci lymfokínů, které jsou nezbytné pro aktivaci B buněk. Dnesse běžně používá konjugovaná vakcína proti nákazám způsobeným Haemophilusinfluenzae typu b. (viz. obr.2)Živé vakcínyVýznamnou skupinou vakcín jsou tzv. živé oslabené vakcíny, které obsahují tzv.atenuované viry či bakterie, které jsou zbaveny své patogenicity díky několikanásobnémupasážování a adaptování na různých buněčných kulturách. Jedná se o přípravu velmidůsledně kontrolovaného nového kmene mikroorganizmu (zejména jeho neurovirulence)tak, aby očkování bylo ve svém výsledku bezpečné.Tímto způsobem se připravují vakcíny proti spalničkám, příušnicím, zarděnkám, dětsképřenosné obrně a planým neštovicím. Dodnes se používá zatím jediná parenterálníbakteriální vakcína tohoto typu a to je BCG vakcína. Přestože téměř všechny očkovacílátky působí farmakologicky a imunologicky velmi podobně jako vakcíny inaktivovanénebo subjednotkové (tj. stimulací B buněk vedoucí k tvorbě protilátkové imunitníodpovědi), důvodem pro jejich používání je dostatečný a dlouhodobý zdroj imunizujícíchantigenů (tj. imunogenů). Jak již vyplývá z označení této skupiny vakcín, jejich přednostvzhledem k inaktivovaným vakcínám spočívá v možnosti pomnožování vakcinačníchoslabených mikroorganizmů. To napomáhá k relativně dlouhodobé stimulaci B buněk a T-helper buněk (případně i CTL buněk) a výsledná imunitní odpověď je kvalitní - vysoká adlouhodobě perzistující. Navíc živé virové vakcíny narozdíl od inaktivovaných vakcínmohou produkovat proteiny v cytosolu "infikované" buňky, a tím vznikají antigenní tzv.intracelulární peptidy významné pro vazbu mezi MHC-I komplexem infikované buňky aTCR receptory CTL buněk. Díky tomuto mechanismu se stimuluje také buněčnácytotoxická imunitní odpověď.Určitým analogem živých vakcín jsou i poslední typy vakcín připravované na bázimoderních biotechnologií, které využívají jako nosič účinného imunogenu živé viry (např.virus vakcínie, poxviry apod.) nebo i bakterie (salmonela apod.)BCG vakcínaTvorba imunitní odpovědi po BCG vakcinaci má poněkud odlišný mechanismus nežvšechny ostatní očkovací látky. Princip tohoto očkování spočívá podobně jako u ostatníchživých vakcín v simulaci infekčního onemocnění s dávkou nižší než je infekční a za použitítakového kmene, který nevykazuje patogenicitu.Po inokulaci vakcinačního kmene mykobakteriáních zárodků dochází z větší části k jejichusmrcení. Pouze zhruba 10% zárodků přežívá a dále se pomnožuje v místě vpichu.Chemotaxí se přitahují k inaktivním monocytům a lymfocytům v krevním řečišti někdy zavzniku primárních tuberkulózních uzlíků. Po několika málo týdnech tuberkulózní zárodkypřežívají, rostou a pomnožují se v symbióze s inaktivními makrofágy. Přitom začínáobdobí tzv. opožděné hypersenzitivity a vzniku buněčné imunity, které se klinickyprojevují vznikem zarudnutého pupence za 3-4 týdny po očkování s perzistencí 2-3týdny.Imunitní odpověď po BCG očkování je zajištěna jak opožděnou hypersenzitivitou, kteráusmrtí makrofágy inaktivované pohlcenými tuberkulózními zárodky, tak buněčnouimunitou, která zvyšuje schopnost makrofágů usmrtit tyto zárodky pohlcenímprostřednictvím cytokínů (lymfokínů) vytvářenými či uvolňovanými T-helper buňkami.Dále se z největší pravděpodobností ukazuje, že protektivní účinnost očkování souvisí i scytolytickou aktivitou, která usnadňuje destrukci imunologicky vyčerpané, bacilynaplněné buňky. Navíc bylo dokázáno, že rovněž apoptóza umožňuje usmrceníintracelulárních tuberkulózních bacilů.Důležitým hlediskem vysvětlení, proč některé reinfekce mykobakteriemi nevyvolajíprotekci makrofágovou nebo cytolytickou aktivací, je skutečnost, že T-helper buňkypodstupují dva odlišné způsoby dozrávání, tj. vznikají Th1 a Th2 klony. Princip dozráváníT-helper buněk je podobný jako u předešlých vakcín, tzn. po vazbě s imunogenemdochází k jejich proliferaci.10