Vakcíny a OčkováníČlánky ze serveru www.vakciny.<strong>net</strong> Ročník 2002Mýty o očkování: I. částM.Petráš29/07/2002Témeř každý měsíc se objeví článek v novinách nebo v časopisu, který popisuje hrůznédůsledky očkování. Zaměřují se převážně na děti, které byly tzv. "zbytečným" očkovánímpoškozeny.Snad nejnebezpečnější na těchto příbězích (mimo jiné i to, že nebudou děti očkovány) jeto, že věda a medicína těmto mýtům někdy napomáhá. Pokusíme se na několikavybraných příkladech alespoň oddělit od sebe skutečnost od mýtu.Mýtus: Vakcína nefunguje.Pravděpodobně nejlepším příkladem je používání nové vakcíny proti nákazámzpůsobeným Haemophilus influenzae typu b, jejíž očkování vede k ochraně dětí předvážnými meningitidami nebo epiglotitidami.Poprvé se ve světě začala celoplošně tato vakcína používat v roce 1990. V té době bylynákazy Hib nejčastější příčinou (celosvětově) bakteriálního zápalu mozkových blan, tj.zhruba 10.000 případů a 400-600 úmrtí ročně. Tento výskyt i počet úmrtí přetrvával podesetiletí. Po zavedení tohoto očkování došlo ke snížení incidence v zemích, kde seočkuje, zhruba do 150 případů ročně. U nás budeme moci pozorovat tento jev až vprůběhu tohoto a příštího roku, neboť celoplošné očkování se zavedlo teprve v poloviněminulého roku (už nyní výskyt klesl na polovinu).Mýtus: Vakcíny nejsou bezpečné.Navzdory tomu, co si lze přečíst v článcích osvícených autorů některých novin nebočasopisů, všechny schválené a doporučné očkovací látky jsou bezpečné. Nejčastějšívedlejší reakcí (nežádoucím účinkem) po očkování je lokální reakce v místě vpichu, jakonapř. bolest, zarudnutí apod. Někdy se může objevit i zvýšená teplota.Nicméně v současnosti se stále více klade důraz při výrobě a přípravě nových vakcín nazvýšení jejich bezpečnosti, tj. minimalizace nežádoucích účinků. Příkladem je tradičnívakcína proti dávivému kašli, která, i když ojediněle, vyvolávala u očkovaných dětíneutišitelný pláč, záchvaty nebo vysokou teplotu. I když nedošlo k žádnému trvalémupoškození takové dítěte, bylo pro rodiče nemilé vidět své dítě, jak pláče nebo se jinaktrápí. Naštěstí se podařilo vyvinout novou účinnou vakcínu proti dávivému kašli (tzv.acelulární vakcínu, o které se brzy budete moci dovědět na našich stránkách více), kterátéměř úplně eliminuje tyto nežádoucí účinky.Mýtus: Děti jsou příliš malé k očkování.Děti se začínají očkovat již v prvních měsících života (přesněji od 3. měsíce) a to proto,že jsou to malé děti, které jsou vystaveny největšímu riziku té či oné infekční choroby.Například:- dávivým kašlem se nakazí ve Spojených státech amerických zhruba 3.000 dětía téměř 6 dětí každoročně na dávivý kašel zemře. Většina zaznamenanýchpřípadů dávivého kašle se objeví u dětí mladších 1 roku.- děti mladší 2 let jsou asi 500 krát více rizikovější skupinou pro Hib infekce nežstarší děti či dospělí- Zhruba 90% novorozenců, jejichž matky jsou HBsAg pozitivní (tj. pozitivní navirovou hepatitidu typu B) bývá postiženo virovou hepatitidou typu BZ těchto důvodů je víc než vhodné očkovat děti do 6 měsíců proti těmto infekcím. Navícděti v tomto věku očkování snáší mnohem příznivěji než starší děti, či dospělí.39
Vakcíny a OčkováníČlánky ze serveru www.vakciny.<strong>net</strong> Ročník 2002Mýty o očkování: II. částM.Petráš12/08/2002Témeř každý měsíc se objeví článek v novinách nebo v časopisu, který popisuje hrůznédůsledky očkování. Zaměřují se převážně na děti, které byly tzv. "zbytečným" očkovánímpoškozeny.Snad nejnebezpečnější na těchto příbězích (mimo jiné i to, že nebudou děti očkovány) jeto, že věda a medicína těmto mýtům někdy napomáhá. Pokusíme se na několikavybraných příkladech alespoň oddělit od sebe skutečnost od mýtu.Mýtus: Je lepší být přirozeně infikovaný nežli očkovaný.Je pravda, že přirozené prožití infekce téměř vždy vyvolá vyšší obranyschopnost nežsamotné očkování (některá očkování, jak např. očkování proti Hib nákazám a protitetanu, dokonce vyvolají vyšší imunitní odpověď než přirozená infekce). I když přirozenéprožití infekce vyvolá ochranu u člověka již napoprvé, očkováním se stejný nebo podobnývýsledek docílí až po několika dávkovém podávání. Například očkování proti záškrtu,tetanu a dávivému kašli (DTP), proti virové hepatitidě typu B a proti dětské přenosnéobrně musí být prováděno s minimálně 3 dávkami (tzv. zákaldní očkování).Nicméně rozdíl mezi počtem dávek očkování a jedním prožitím infekční choroby je cenapro dosažení vysoké obranyschopnosti člověka. Další cenou jako daň za očkování jemožnost vzniku obvykle lokálního nežádoucího účinku. Avšak daň přirozeného prožitíinfekce je k očkování nepoměrně vysoká. Ochrnutí po prožití dětské přenosné obrny,meningitidy po prodělání Hib nákazy, jaterní selhání po získání chronické virovéhepatitidy typu B, hluchota po prodělání příušnic nebo zápal plic po planých neštovicích.Tyto a další následky si s sebou nese jedno prožití infekčního onemocnění, které na druhéstraně vyvolá dlouhodobou tzv. přirozenou imunitu vůči prodělané infekci.Mýtus: Očkovací látky, resp. očkování oslabuje imunitní systém.Určité viry mohou skutečně oslabit imunitní systém. Znamená to, že jsou-li děti nakaženytakovým virem, nejsou schopny, resp. jejich imunitní systém není schopen se snadnovypořádat s jinými viry nebo bakteriemi. Taková situace nastává např. při onemocněníplanými neštovicemi nebo spalničkami.Ovšem očkovací látky jsou něco jiného. Viry obsažené ve vakcínách proti planýmneštovicím nebo spalničkám (tzv. vakcinační viry) se významně liší od těch původních(neboli divokých virů). Jde o tzv. adaptované nebo oslabené viry, které nemohouimunitní systém oslabit stejně jako nemohou rozvinout odpovídající infekční onemocnění.Mýtus: Očkovací látky, očkování, vyčerpává imunitní systém.Je vůbec možné, aby očkování malých dětí, novorozenců, vyčerpávalo jejich imunitnísystém? Určitě si děti vytvářejí imunitu jen na omezené množství bacilů (viry, bakterie,plísně nebo parazity). Otázkou je jak vysokou imunity si vytvářejí?Pravděpodobně nejsrozumitelnější vysvětlení na tyto otázky formuloval Dr. Mel Cohn aDr. Rodney Langman (San Diego). Jejich předpoklad je, že počet bacilů, na který můžetělo reagovat, závisí na počtu buněk v krvi, ve které se mohou vytvářet protilátky vdostatečném množství pro zabránění rozvoje takového infekčního onemocnění.Použitím této teorie (označované také jako "Protecton Teorie"), lze snadno říci, že početbacilů, na který bude tělo reagovat, závisí na velikosti těla (nebo-li na věku člověka).Navíc Cohn a Langman odhadli, že např. sloni si mohou vytvořit imunitní odpověď až 100násobně větší než člověk a u člověka dojde k vytvoření až 100 násobně větší imunity nežu kolibříka. Ačkoli si dospělý jedinec může vytvořit protilátky vůči většímu počtu bacilůnež dítě, odhaduje se, že člověk může odpovídat až na zhuba 100.000 různýchmikroorganizmů.Z těchto předpokladů vyplývá, že 10 povinných (nebo požadovaných) očkování u dětíspotřebovává jen necelých 0,01% veškeré své schopnosti tvorby imunity.40