Vakcíny a OčkováníČlánky ze serveru www.vakciny.<strong>net</strong> Ročník 2002Otázky odpovědi: Očkování proti chřipceM.Petráš14/10/2002Je-li chřipka tak nebezpečná, jak se často uvádí, proč není očkování protichřipce určeno všem?I když se chřipka objevuje každoročně, své velké epidemie vytváří jednou za 1-3 roky.Navíc povrchové antigeny chřipkových virů, které jsou hlavní účinnou složkou vakcínproti chřipce, se každoročně mění. Získaná protekce po očkování má svou platnostobvykle jeden rok (nebo raději jenu chřipkovou sezónu). Proto se musí proti chřipceočkovat každý rok. Pro provádění celoplošného každoročního očkování by bylo potřebavynaložit tolik finančních prostředků, že ani ten nejbohatší stát si toto nemůže dovolit.Aby si stát mohl dovolit uhradit všem občanům očkování proti chřipce každoročně, byloby nutné, aby náklady na výrobu a zisk výrobců nepřekročil částku zhruba 5-10,- Kč /1dávka vakcíny. Tato částka se výrobcům nedaří dosáhnout, neboť náklady nabiotechnologickou výrobu s náročným zkoušením kvality a bezpečnosti vakcíny jsouněkolikanásobně vyšší.Vzhledem k významu tohoto onemocnění a potřebnosti očkování vůči chřipce se provádíočkování jen nejrizikovějších skupin (hrazeno státem) a dále se doporučuje všemobčanům se nechat očkovat dobrovolně s vlastní úhradou.Existuje už nová vakcína proti chřipce, která by se podávala jako nosní kapky?Tento typ vakcíny se skutečně v 90. letech vyvíjel a zkoušel. Jedná se o vakcínu ve forměnosného spreje. Tím by se zjednodušil dnešní způsob podávání (tj. injekční podávání),který vyžaduje lékařské provádění, a každý by mohl snadno si vakcínu zakoupit aaplikovat. I když se tento typ ukázal jako nadějný, tj. vyvolal zvýšenou hladinuprotilátek, ukázalo se, že tento účinek není dostatečně protektivní, neboť typ vyvolanýchprotilátek je slizniční. Slizniční protilátky obvykle ne zcela dostatečně dobře chráníočkovanou osobu systémově (tj. celkově).Herpesvirová onemocnění (Herpes simplex 1 a 2) - část I.M.Petráš21/10/2002Oba dva typy HSV infekce mívají dobu inkubace průměrně 6 až 8 dní. Byly alezaznamenány i kratší doby inkubace (pouze 1 den) a delší (až 2 týdny).Infekce vyvolané typem 1 jsou většinou lokalizované v orofaciální oblasti (na rtech, vústech, očích), zatímco infekce typu 2 se vyskytují nejčastěji v perigenitálních oblastech.Rozlišují se primární a rekurentní HSV infekce. Primární infekce HSV-1 se objevujenejčastěji v dětském věku a zpravidla probíhá inaparentně (nezjevně). Pokud dojde k jejímanifestaci, probíhá jako akutní herpetická gingivostomatitida nebo lokálnílymfadenopatie u dětí do 3 let a jako nediferencovaný katar cest dýchacích u starších dětía dospělých.K primoinfekci HSV-2, která patří k nejčastějším pohlavním nákazám, dochází obvykle ažv době sexuální zralosti. U mužů se projevuje jako herpetický výsev na glans penisu,zatímco u žen se lokalizuje perigenitálně i perianálně. Dojde-li k primární infekci vtěhotenství, může být transplacentárně nakažen také plod. Častěji však bývá dítěinfikováno cervikálním sekretem při porodu. Není-li včas léčena perinatální infekcenovorozenců, obvykle tato infekce končí těžkým onemocněním s příznaky sepse aencefalitidy, které jsou zpravidla smrtelná. Také HSV-1 viry mohou zapříčinit genitálníherpes infekci až ve 20% případů. Její trend se neustále zvyšuje.Vzhledem k tomu, že virová DNA HSV obou typů může perzistovat v buňkách neuronůregionálních senzorických ganglií, bývá HSV infekce označována jako rekurentní infekce a51
Vakcíny a OčkováníČlánky ze serveru www.vakciny.<strong>net</strong> Ročník 2002řadí se mezi perzistentní a chronické infekce s proměnlivým, nepředvídatelným stupněmkožní exprese. K reaktivaci infekce dochází různými podněty (UV záření, horečka, stres,hormonální porucha, oslabení imunitního systému, apod.). Generalizaci rekurentníinfekce obvykle brání již vytvořená imunita, a proto se nejčastěji projevuje v oblastech,která byla postižena primární infekcí. Sekundární infekce se objevuje pouze u 50%pacientů zpravidla 3 až 4 krát do roka, ale jsou známy případy, kdy se může objevit takékaždý měsíc. Rekurentní infekce mívají mírnější průběh vzhledem k primoinfekci. Někdymůže být také asymptomatická, což zvyšuje riziko přenosu HSV nákazy.PatogenezeViry Herpes simplex se primárně množí na sliznicích oka, úst, nosu nebo genitálií nebo naporušené kůži, kde způsobují vznik mnohojaderných syncycií a degeneraci buněk.Poškození napadených buněk vede až k jejich nekróze. Infikovaná místa mohou býtdoprovázena zánětem a vznikem puchýřků nebo aft. HSV je neurotropní virus, který sedostává do periferních senzorických nervů v infikované oblasti. Virové kapsidy se šíříaxony do některých regionálních senzorických ganglií, kde virová DNA latentněperzistuje, což umožňuje virové infekci zůstat bez imunitní odpovědi. Během latentníinfekce nervových buněk, virová DNA je uchovávána jako episom (není do buňkyintegrována) s limitovanou expresí specifických virových genů, které jsou nutné prozachování latence. Při náhodné reaktivaci DNA postupuje axonem a z nervovéhozakončení zpětně napadá buňky sliznice nebo kůže, kde se virus rekonstruuje a replikuje.Herpesvirová onemocnění (Herpes simplex 1 a 2) - část II.M.Petráš29/10/2002Výskyt infekčního onemocnění ve světěHSV infekce typu 1 a typu 2 jsou celosvětový problém, stávají se nejčastější příčinouulcerózních genitálních onemocnění. Epidemiologické studie ukazují, že nejvyšší výskytHSV-2 infekcí se objevuje v Africe (zhruba 30-40%) a v USA (13-40%), zatímco v Evropěje tento výskyt mnohem nižší (7-16%). Naopak studie seroprevalence těhotných ženukazují geografickou rozdílnost: v USA je tato infekce rozšířena zejména u černýchmatek (více než 50%), zatímco nejnižší seroprevalence byla zjištěna u asijských žen vJaponsku (pouze 7%).HSV infekce typu 1 postihuje více než 90% dospělé populace starší 30 let. HSV-2 sevyskytuje zhruba u 30% populace a četnost bývá vyšší u osob starších 15 let. Přenosbývá ovlivněn těmito faktory:a) sociálně ekonomické podmínkyb) sexuální promiskuitac) věkd) HSV-1 protilátkyJe zajímavé, že osoby, které prodělaly HSV-1 infekci a vytvořili si vůči ní specificképrotilátky, bývají HSV-2 infekcí postiženy méně často. Dokonce osoby chráněnyprotilátkami specifickými vůči HSV-1 mívají klinický průběh HSV-2 mírnější bezkomplikací.Způsob přenosuHSV infekce se podle typu liší svým přenosem. HSV-1 se obvykle přenáší z osoby naosobu sliny nebo přímým kontaktem. V posledních letech byl zaznamenány trend stále sezvyšující nárůst počtu případů genitální HSV-1, ke kterému dochází orálně pohlavnímzpůsobem.52