zde - Vakciny.net

Vakcíny a OčkováníČlánky ze serveru www.vakciny.net Ročník 2002Splnění tohoto cíle bývá dosaženo vytvořením specifické imunity prostřednictvímprodukce protilátek (především neutralizačních) a specifických buněk imunitního systému(B buňky, T-helper nebo cytolytické CTL buňky) nebo ovlivněním nespecifické imunityzprostředkované látkovými faktory (jako jsou např. enzymové působení lysozomů,interleukíny, interferony, složky komplementu apod.) a nespecifickými mechanismyimunitních buněk (např. fagocytóza, apoptóza - řízená buněčná smrt způsobenácytolyticky působícími látkami, ADCC - buněčná cytotoxicita, obvykle NK buněk, závisejícína specifických protilátkách, apod.).Jednoduché vakcínyVakcíny, které obsahují v principu jeden specifický imunogen v inaktivní podobě, jsoubuď tzv. inaktivované nebo subjednotkové. Inaktivované vakcíny jsou zpravidla tvořenycelým usmrceným původním infekčním agens (viry nebo bakteriemi). Navíc kroměúčinných látek obsahují i řadu balastních látek, které mohou nejen zvyšovat četnostvýskytu nežádoucích účinků, ale také napomáhat vlastním imunogenům k indukci vyššíimunitní odpovědi. Pro snížení reaktivity inaktivované vakcíny se využívá atenuace,neboli oslabení živého mikroorganizmu adaptací původně divokých kmenů na tkáňovýchkulturách před jejich usmrcením.Mezi tyto vakcíny patří nejčastěji používané očkovací látky proti dávivému kašli, virovéhepatitidě typu A, vzteklině, klíšťové encefalitidě, dětské přenosné obrně apod. I přessvoji vyšší reaktivnost se i nadále vyvíjejí a používají, neboť poskytují požadovanouúčinnost s relativně nízkým stupněm reaktivity.Na druhé straně subjednotkové vakcíny bývají zpravidla méně reaktivní, ale bohuželněkdy i méně učinné, zejména pokud jde o dosažení vysokého stupně proočkovannosti vpopulaci. Mezi tyto vakcíny patří očkovací látky proti chřipce, Haemophilovým nákazámtypu b, meningokokovým nákazám, pneumokokovým nákazám, dávivému kašli, virovéhepatitidě typu B apod.Jakmile se vakcinační imunogen dostane do styku s panenskou B buňkou dochází k tzv.antigen-závislé fázi zrání B lymfocytu. Panenská B buňka je právě taková, která svýmireceptory (imunoglobulíny) odpovídá struktuře imunogenu, na který se naváže. Tytobuňky mají několikadenní životnost, a proto kontinuálně vznikají a zanikají. Jsoucharakteristické vysokou různorodostí povrchových imunoglobulínů (obvykle IgM), kterépůsobí jako receptory specifické pro konkrétní antigen. Jejich existence se odhaduje nazhruba 10(11) entit. Vzhledem k tomu, že vakcinační imunogen si vybírá pouze takovépanenské B buňky, na jejichž receptory se může navázat, je tato teorie označovaná jakoselektivní neboli výběrová. Dojde-li k vazbě imunogenu s imunoglobulínem panenské Bbuňky, pak taková B buňka se aktivuje (někdy za přítomnosti T buněk a jiných faktorů,jako např. lymfokínů). Následně se zvětšuje a z malého lymfocytu vzniká velký blastocyt(neboli blastická buňka), která je velmi aktivní, tzn. dochází k jejímu rychlému dělení.Dále se zvětšuje její cytoplazma a endoplazmatické retikulum. Postupně dozraje v tzv.plazmobuňku, která produkuje sekretorické imunoglobulíny (IgG, IgM, a IgA). Poněkolika dnech se rozpadá a přitom se uvolňuje velké množství imunoglobulínůspecifických vůči příslušnému antigenu (tj. i infekčnímu agens) (viz. obr.1)Tímto způsobem dochází ke vzniku humorální imunitní odpovědi po očkování, tj. tvorbaprotilátek. Jak však bylo uvedeno, k aktivaci a následné proliferaci B buňky svakcinačním imunogenem vázaným na její receptor jsou nutné i další "pomocné" látky(nejčastěji lymfokíny: IL-1, IL-2, IL-4 apod.) a někdy dokonce pomocná vazba s T-helperbuňkami.Obecně buňky imunitního systému (T buňky, B buňky, makrofágy, fagocyty apod.) majídalší receptory strukturálně podobné imunoglobulínům, z nichž nejvýznamnější jsou TCRreceptory (T-buněčný receptor, charakteristický pro T buňky) a MHC-I a MHC-IIkomplexy (major histokompatibility complex, charakteristický pro všechny buňkyimunitního systému, přičemž MHC-I je typickým receptorem pro cytolytické CTL buňky aMHC-II pro T-helper buňky; v lidské podobě bývají označovány také jako HLA-1 neboHLA-2). TCR s MHC komplexy vytváří kombinovatelné páry, přes které se buňky7