zde - Vakciny.net

Vakcíny a OčkováníČlánky ze serveru www.vakciny.net Ročník 2002chronické infekční mononukleózy, který souvisí s rekurentní aktivací latentní EBV infekce.Jako sekundární infekce mohou vzniknout zhoubná nádorová onemocnění, jejichžetiologie byla přiřazena EBV infekci. Jedná se o Burkittův lymfom (BL), Nasofaryngeálníkarcinom (NPC) a Hodgkinova nemoc (HD), u kterých byly průkazné protilátky specifickévůči EBV.VirologieEpstein-Barr viry patří do čeledi Herpesviridae a podčeledi gama. EBV se chová vůčilidským buňkám duálním buněčným tropismem pro B buňky neproduktivní infekcí a proepiteliální buňky produktivní infekcí. Nedávné výzkumy ukázaly, že EBV se můževyskytovat ve dvou typech, jako EBV-1 a EBV-2, které se liší různou sekvencí nukleotidůněkterých genů a schopností transformovat B buňky. Přesto se oba dva typy biologicky aantigenně významně neliší.PatogenezePřenos EBV viru slinami a deskvamovanými buňkami vede k infekci epitelu sliznicenosohltanu a vývodu slinných žláz, jejichž buňky jsou pro virovou replikaci permisivní.Mechanismus průniku není dosud známý, protože nebyly zjištěny žádné specifickéreceptory pro tyto viry. In vitro bylo prokázáno, že v buňkách plně diferencovanéhoepitelia orofaryngu dochází k produktivní replikaci EBV viru, a tím se stávajípravděpodobně hlavním zdrojem infekce klidových B buněk. EBV viry jsoulymfocytotropní. B buňky, které migrují orofaryngeální oblastí jsou latentně infikovány.Molekula na povrchu B buňky (CD21), která se uplatňuje pro složku C3d komplementu,se stává receptorem pro EBV viry. Specifický virový povrchový glykoprotein gp350/220se spojí s CD21 receptorem hostitelské buňky. Následně obal viru fúzuje s buněčnoumembránou. B buňky nejsou obvykle k EBV permisivní, ale jsou touto virovou infekcítransformovány. To se projevuje jejich "nesmrtelností", tj. schopností neustálého růstu snedefinovatelnou proliferací.V počáteční fázi infekce se EBV viry chovají jako polyklonální aktivátor B buněk, při kterédochází k tvorbě různých autoprotilátek, jejichž produkce je za normálních podmínekinhibována. Změněné povrchy transformovaných lymfocytů jsou cílem cytotoxických NKbuněk, CTL buněk a některých produktů komplementu, které v případě plně funkčníhoimunitního systému daného jedince jsou dostatečné pro likvidaci této infekce. EBV viry vB buňkách přecházejí do latentního stavu tak, že jejich celý virový genom je v nichuchován v podobě episomu (zhruba 10-20 kopií/buňka).Po primární infekci perzistuje virová DNA v B buňkách a nediferencovaných epiteliálníchbuňkách nosohltanu. K sekundární infekci dochází při oslabení imunitního systému a EBVvirus se aktivuje. Latentně infikované B buňky se stávají dalším zdrojem pomaléhorozšiřování EBV viru díky jeho spontánní replikaci v B buňkách, která vede k zpětnéreinfekci epiteliálních buněk.EpidemiologieV průmyslově vyspělých státech je téměř 90% populace nositeli EBV viru, zatímco vrozvojových státech se tato infekce vyskytuje téměř u 100% obyvatel starších 2 let.Zhruba 20% EBV pozitivních osob vylučují tento virus ve slinách, které jsou považoványza zdroj primárního způsobu přenosu této infekce. K přirozené primární infekci docházínejčastěji v dětství a obvykle probíhá inaparentně. Podobně jako ostatní herpesviryzůstávají EBV viry v těle infikované osoby po mnoho let, aniž by se manifestovaly vpodobě infekční choroby.V průmyslově vyspělých zemích se často EBV infekce opozdí o několik let a dochází k nívíce u dospívající mládeže, u které se projeví v téměř 50% případů jako infekčnímononukleóza (IM). Výskyt infekční mononukleózy je prakticky výhradně způsoben EBVnákazou. Pouze v několika málo případech (do 1%) může být toto onemocnění vyvoláno idalšími herpesviry (zejména cytomegaloviry). Sedmdesát až osmdesát procent všechdokumentovaných případů IM představují osoby ve věku od 15 do 30 let. Některé studienaznačují, že častěji dochází k IM u mužů než u žen, ačkoli rozdíl není veliký.49