zde - Vakciny.net

Vakcíny a OčkováníČlánky ze serveru www.vakciny.net Ročník 2002přežívá i po mnoha desetiletí. Důležité je proto nezapomenout na přeočkování po 10-15letech.Pokud osoby pracující v záplavových oblastech pozorují jakékoli zdravotní obtíže,zejména časté střevní problémy, je vhodné okamžitě vyhledat lékařskou pomoc. Všechnatato onemocnění jsou léčitelná, ale opožděné léčení může přinést mnoho komplikací.Mýty o očkování: III. částM.Petráš02/09/2002Témeř každý měsíc se objeví článek v novinách nebo v časopisu, který popisuje hrůznédůsledky očkování. Zaměřují se převážně na děti, které byly tzv. "zbytečným" očkovánímpoškozeny.Snad nejnebezpečnější na těchto příbězích (mimo jiné i to, že nebudou děti očkovány) jeto, že věda a medicína těmto mýtům někdy napomáhá. Pokusíme se na několikavybraných příkladech alespoň oddělit od sebe skutečnost od mýtu.Mýtus: Některé vakcíny obsahují i další choroboplodné zárodky, které mohoupoškodit mé dítě.Všechny dostupné očkovací látky jsou kontrolovány farmaceutickými společnostmi zapřísného dohledu kontrolních úřadů (FDA, PIC, SÚKL apod.). Vakcíny se testují napřítomnost známých virů, bakterií, plícní nebo parazitů, které nesmí být ve vakcíněobsaženy. Bezpečnost vakcín je ověřována více než 50-ti letou zkušeností a vysokýmpočtem očkovaných osob.Mýtus: Vakcína proti dětské přenosné obrně způsobuje AIDs.V jednom článku zahraničního časopisu autor psal, že původ AIDs lze vystopovat až kvakcinačnímu viru proti dětské přenosné obrně, který byl podáván v Belgickém Kongu vletech 1957 až 1960. Logikou tohoto tvrzení bylo: 1) všechny vakcinační viry sepřipravují na buňkách, 2) vakcinační virus dětské přenosné obrny se pomnožuje nabuňkách opičích ledvin, 3) buňky opičích ledvin, které se tenkrát používaly obsahovalySIV virus, tj. analogický opičí virus HIV, 4) osoby byly nedopatřením očkovány i SIVvirem, který pak následně zmutoval na HIV a způsobil AIDs epidemie.V této úvaze bylo, ale mnoho nedostatečné argumentace a vysvětlení. Za prvé, ačkoliopice mohou být infikované SIV virem, tj. onemocnění podobné HIV, SIV viry se nikdy vbuňkách opičích ledvin nevyskytují. Za druhé, SIV a HIV, i když je jejich označenískutečně podobné, jako viry si nejsou geneticky podobné; mutace jedné formy ve druhouby vyžadovala staletí a ne jen několik málo let. Za třetí, SIV a HIV, i když jsou obasmrtelnými viry, jsou velmi citlivé k okolí. Oba viry, jsou-li podány ústy (v určitémsmyslu perorální aplikace vakcíny proti dětské přenosné obrně), jsou velmi snadno arychle zničeny enzymy a kyselinami v ústech a následně v žaludku. Proto se také přenosHIV nákazy prokázal výhradně krví a ne jiným způsobem. Za poslední, původní šarževakcíny proti dětské přenosné obrně byla v 90. letech testována na přítomnost HIV virůza použití vysoce citlivé metody, která ještě v 50. letech nebyla dostupná. Tyto testy(PCR, jako polymerázová řetězová reakce) se dnes více méně běžně používají vdiagnostice u dětí, dospívajících i dospělých. Ani v jedné šarži tento virus nebyl prokázán.Mýtus: Virová vakcína proti dětské přenosné obrně obsahuje virus, kterýzpůsobuje rakovinu.Je pravda, že na konci 50. a začátkem 60. let obsahovaly některé vakcíny opičí virus,označovaný jako opičí virus 40 (simian virus) nebo SV40. Na konci minulého století seskutečně prokázaly stopy genu SV40 v neobvyklých tumorech u dospělých. Jednoznačnásouvislost s očkováním ve zmíněných letech nebyla prokázána, přesto se nadále sledujevztah mezi tímto očkováním a vznikem tumorů.43