pdf (569 kb) - Centrum pro otázky životního prostředí UK - Univerzita ...

Přehledová studie: Rešerše literatury 2.1
1. Úvod
S tím, jak narůstá výkon osobní dopravy ve městech, narůstají i negativní dopady
dopravy na životní prostředí a zdraví obyvatel (ekonomicky vyjádřitelné jako negativní
externality). Tyto dopady jsou nejen lokální (zdravotní dopady na obyvatele žijící a
pohybující se v blízkosti frekventovaných komunikací, především z emisí PM a hluku), ale i
regionální, národní a nadnárodní (především emise tzv. skleníkových plynů 1 ). Proto se stále
větší pozornost věnuje možnostem, jak snížit tyto negativní následky dopravy na všech
úrovních jejich působení.
V podstatě můžeme rozlišit čtyři způsoby omezování negativních dopadů osobní
dopravy v městských oblastech 2 :
1) nahrazení současných osobních automobilů a vozů hromadné dopravy vozidly
„čistšími“, s nižší spotřebou pohonných hmot a nižšími emisemi,
2) nahrazení cest uskutečněných osobními automobily cestami uskutečněnými
dopravními prostředky a způsoby cestování přátelštějšími k životnímu prostředí, jako
jsou hromadná doprava, car-sharing a car-pooling, cyklistika a chůze,
3) konáním méně cest (spojování cest, telecommuting, internet shopping, internetbanking
a další) a
4) zkracováním cest.
Existuje řada nástrojů, jak motivovat (s využitím některých administrativních nástrojů
pak přimět) obyvatele k některému z těchto čtyř vymezených způsobů chování. Dosud se
v dopravní politice používala především přímá regulace (administrativní či normativní
nástroje) s velkým podílem správních opatření (v našich podmínkách např. emisní standardy,
omezení vjezdu určitým vozidlům, preferenční pruhy vozidlům hromadné dopravy apod.).
Méně využívané, i když stále populárnější i v městském prostředí, jsou ekonomické nástroje.
Ty jsou relevantnější k tržně orientované ekonomice a umožňují hospodárné užívání statků a
služeb životního prostředí. Vedou k cíli efektivněji, s menšími náklady (viz např. OECD
2001a). Ekonomické nástroje v dopravě mají nejčastěji formu daní a poplatků za parkování či
vjezd/pohyb v městských aglomeracích (např. „congestion pricing“), ale patří sem např. i
pojištění vozidel či povinné ručení.
Dopady zvolených nástrojů na chování obyvatel závisí na velké řadě faktorů,
především na osobních charakteristikách jednotlivců, jejich možnostech využití alternativních
druhů dopravy, postojích a preferencích. Pokud chceme zvolit úspěšnou strategii k regulaci
dopravního chování, potřebujeme získat co nejpřesnější informace o těchto faktorech. Toto
studium zasahuje do různých vědních disciplin. Podívejme se na ty, které bývají označovány
jako společenské vědy.
Sociologie a psychologie se zaměřuje na analýzu preferencí a motivací při volbě
dopravního prostředku – zkoumá např. postoje k jednotlivým druhům dopravy, osobní a
společenské normy, zda a jak jedinci vnímají problémy způsobené dopravou, uvědomění si
environmentálních souvislostí svého chování. K takovýmto analýzám potřebují výzkumníci
především data o individuálních charakteristikách jedinců (věk, pohlaví, příjem osoby a
domácnosti, složení domácnosti, fáze životního cyklu, zaměstnanecký status), jejich
preference a postoje 3 .
1 Skleníkové plyny představují skupinu chemických sloučenin, které se mohou jako znečisťující složka v ovzduší
významně negativně podílet na vzniku nežádoucích změn klimatu. Z dopravy se jedná především o emise CO 2 .
2 Zpracováno s využitím Dargay J., 2006
3 Rešerše sociologické literatury je výstupem aktivity 1.1 tohoto projektu.
2