RADIOTECHNIKA

ozlouská kroužky a vyloupá z nich modulaci — tóny.Tóny se zesilují a procházejí skrze filtr nf k další elektronce,kde se ještě více zesílí a dospívají k reproduktoru.Schopnost zesilovati je symbolisována plamenem, kterýdmychá zespoda na elektronku. Jak zřejmo, má audionještě druhý plamen, který je živen zbytky kroužků (vysokéfrekvence), které jsou k němu přiváděny filtrem vř.Regulační kohout r (reakce) dovoluje říditi velikost tohotopřídavného plamene. Kdybychom ten plamen udělalipříliš velký, pak se nám tóny připálí (skreslení); musímetedy přídavný plamen naříditi tak, aby tóny pěkně nabývaly,ale nepřipalovaly se.Obsluha přijímače se omezuje na ladění a nastavenízpětné vazby. Čím je vazba těsnější, tím je přijímač citlivější— podává tedy větší hlasitost — a selektivnější.Učiní-li se zpětná vazba příliš těsná, počne audion oscilovati,což se pozná v reproduktoru suchým klapnutím askreslenou, zeslabenou reprodukcí. Je-li naladění přijímačeblízké nosné vlně některého vysilače, ozývá se z reproduktorupískání, a to tím hlubší, čím je rozdíl mezikmitočtem nosné vlny a resonančním kmitočtem přijímačemenší (směšování zakřivenou charakteristikou —rozdílové kmity).Přijímač s třemi elektronkami (obr. 210) je velmiprůhledný. Má stupeň vysokofrekvenční, audion se zpětnouvazbou a koncový stupeň. Použito je normálníchpentod. Napětí stínící mřížky získává se předražným odporem.Přijímač má větší selektivitu a citlivost než přijímačse dvěma elektronkami. Ladicí kondensátory seobyčejně spojují v jeden celek (viz titulní obrázek).jedině přijímač se dvěma elektronkami, tak zvanádvojka, se těší oblibě jako představitel přijímačů s přímýmzesílením. Ostatní velice ztrácejí ve srovnání sesuperhety. Celkem možno říci o této třídě přijímačů:144Obr. 210. Schema přijímače o třech elektronkách.