RADIOTECHNIKA

čeká, jest vysílací elektronka zatížena pouze tisícinudoby a může proto býti v této tisícině ohromně přetížena.Stačí proto malé elektronky na ohromné výkony.Vyvstává tu ovšem problém, jak měřiti čas na miliontinyvteřiny přesně; jakkoli se tento problém zdá nesmírněobtížný, uvidíme, že je s obrazovou elektronkouvelmi snadný. Předpokládejme, že budeme na svisle vychylujícísystém obrazové elektronky přiváděti pilovitékmity o kmitočtu rovném počtu impulsů za vteřinu. Navodorovně vychylující destičky dáme vývod z přijímače;na stínítku se nám pak objeví obraz asi jako v obr. 287.(Světelná stopa na stínítku se pohybuje zdola nahoru.)Dole je velký zub, který značí vyslání impulsu; dostáváse do přijímače odrazem o zem. O něco výše je pak zoubek,vzniklý odrazem o cíl (letadlo). Celá svislá délkasvětelné stopy odpovídá vzdálenosti: rychlost vlny dělenadvojnásobným kmitočtem pilového kmitu.ta dvojka se ve výraze vyskytla proto, poněvadžměříme čas za dobu »tam a zpět«.) Na příklad při kmitočtu1000 odpovídá celá délka světelné stopy vzdálenosti150 km (300.000 : 2000= 150). Lze tedy na stínítku obrazovéelektronky přímo odečítati vzdálenost cíle; měřítkose volí kmitočtem pilových kmitů (a ovšem i počtem impulsůve vteřině, který je stejný s kmitočtem). Jsme jižtedy tak daleko, že lze na prvý pohled vidět, zda v danémsměru je nějaký cíl (letadlo), a jak daleko.Tento systém lze zdokonaliti tím, že se použije dvoupřijímacích systémů, jež však nejsou nařízeny přesně dosměru vysílání, nýbrž s malými odchylkami vpravo avlevo (obr. 288). Je-li cíl přesně v ose vysílání, přijímajíoba systémy stejně silně (oba OA); není-li v ose, přejímajírůzně silně (levý OB, pravý OC). Zařídíme-li, abyObr. 288. Příjem dvěma natočenými směrovými antenami. Na stínítkukatodové trubice se pozná směr, odkud se vracejí signály.Radiotechnika 15 225