RADIOTECHNIKA

hodlna, nepotřebuje žádné instalace; zato však výsledkyjsou závislé na místních poměrech. Někde podává síťováantena silný příjem, jinde mizivě malý; všude pak přinášíspoustu poruch.Venkovní anteny se mají uzemňovati, nepoužívá-li sejich. Pohodlně se tak děje antenním vypínačem nebo přepínačem(obr. 86). Přeložením páky dolů se přijímač odpojíod anteny a antena se uzemní. Jindy se používá antenníchbleskojistek. Je to v podstatě jiskřiště, v němžnastává výboj již při malých napětích (na př. 300 V), ježse zapojí mezi antenu a zem. Stoupne-li vlivem atmosférickéelektřiny napětí anteny proti zemi nad tuto mez,nastane výboj v jiskřišti a náboj anteny se beze škod odvedeclo země. Nejlepší jsou antenní bleskojistky, plněnévzácnými plyny (hlavně neonem).Použití elektromagnetických vln.Ježto elektromagnetické vlny snadno překonávají vzdálenosti,byla nasnadě myšlenka použíti jich k přenášenízpráv. Kdysi se používalo vln tlumených, dnes výhradněvln netlumených. Vysílají-li se v rytmu Morseových (nebojiných) telegrafních značek, mluvíme o radiotelegrafii.Jestliže je vlna modulována střídavými proudy, získanýmiz mikrofonu, mluvíme o radiotelefonu. Pro radiotelegrafiia radiotelefonu je netlumená vlna tímtéž, čím jepro normální telegrafii a telefonii stejnosměrný proud.Při telegrafii se proud zavádí a přerušuje, při telefoniise mění jeho síla mikrofonem. Obdoba je tak jasná, žeji netřeba blíže vysvětlovati.Úžasný rozmach radiotechniky způsobil teprve vynálezelektronek.FysikálníELEKTRONKY.základy.Dělíme-li kousek nějaké hmoty, na př. kuchyňské soli,na stále menší a menší částice, dospějeme konečněk částici tak malé, že ji nelze žádným mechanickým způsobemdále děliti. Takováto částice se nazývá molekula.Molekulu však můžeme děliti dále chemicky na tak zvanéatomy. Kuchyňská sůl se skládá z atomu chloru a atomu63