RADIOTECHNIKA

Obr. 279. Anglická konstrukce natáčecích směrových antén.pletiva, jehož oka jsou v porovnání s délkou vlny velmimalá), postavené čtvrt délky vlnové za vysílacím systémem.Je však možno použíti i jiného uspořádání. Vysílacídipol je pouze jeden, ale reflekčních dipolů, uspořádanýchtak, že tvoří parabolické zrcadlo, je několik. (Stejněje možno použíti reflekční sítě nebo plechu na vhodnékostře.) Směrovací účinek takového zrcadla je tím lepší,čím je poměr průměru zrcadla a délky vlny větší (obr.282). Snad se zdá neuvěřitelným, že několik drátů nadřevěné kostře odráží elektromagnetické vlny tak, jakozrcadlo vlny světelné — ale je to pravdivé.Můžeme tedy elektromagnetickou vlnu poslati takovým»vlnometem« tím směrem, kterým chceme, cožovšem znamená znamenitou úsporu energie. Ale takové»zrcadlo« působí i obráceně a soustřeďuje energii, přicházejícísměrem osy zrcadla, do ohniska — a to na přijímacíantenu. Bez výkladu je zřejmo, že je příjem nejsilnější,souhlasí-li osa zrcadla se směrem přicházejícívlny, a že s rostoucí odchylkou od tohoto směru rychleslábne. Bylo by tedy možno zaměřovati tímto způsobem218