konference na lodi - Výzkumné centrum průmyslového dědictví

délka pobřeží natáhla na trojnásobek a skýtala širokou škálu stanoévišť od písčin až
po převislé břehy.
Stromy: povodeň vytvořila shluky stromů, ve kterých se zachytil písek a štěrk, takže
hluboko do proudu řeky zasahovaly buď kosy, anebo se směs štěrku propletená s
větvemi osamostatnila a vytvářela vlastní ostrůvky či po proudu protažené, úzké
výspy.
Mělčiny a ostrovy: nedaleko spodní části Císařského ostrova vznikl uprostřed proudu
oválný ostrov o délce kolem 60 m a šířce asi 15 m. Uprostřed tohoto ostrova se zachytil
padlý strom. Vzdouval před sebou vodu, takže před ním vznikla tůň o hloubce až
1,5 m. Do ostrova místy vnikala drobnější koryta.
Výsledek: řeka se najednou stala nepřehledným vesmírem drobných plošek rozmanité
úrovně. Mělčina a pobřežní výspy měnily její proud, který místy klidně plynul, ale
jinde byl o to rychlejší anebo se jako protiproud dmul proti hlavnímu toku. Nejvíc
nápadná byla široká plocha nivy, jež skýtala velmi rozmanitá stanoviště pro ryby,
rostliny i hmyz. V okolí řeky, ale i na samotném ostrově uprostřed řek byly vymlety
poměrně hluboké tůně, některé zcela samostatné, jiné za trochu vyššího stavu komunikovaly
s hlavním proudem. Mělčiny byly okamžitě obsazeny divokými kachnami a
volavkami. Na padlých stromech si sušili peří kormoráni. Člověk měl pocit, jak spokojené
jsou ptáci a ryby v takto členitém prostředí, kde si každý nalezne svoji niku. Pak
voda opět stoupla a celá, na tuto chvíli vzkříšená “pravěká” řeka zmizela.
Labe: krajina, lidé a povodně Václav Cílek
82
Závěr
U malého ohně víme, že snadno může přerůst ve velký oheň a tak s ním zacházíme
velmi opatrně. Voda je živel stejně jako oheň, ale přesto máme dojem, že si s ní
můžeme dělat, co chceme. Za povodně pochopíme, že to chtělo více respektu.
Roky se scházím s hydrology a lidmi od vody. Často se bavíme na téma, čím nás zase
voda zaskočila a co provedla nečekaného. V horách a na tocích s velkých spádem
jsme překvapeni silou a množstvím vody, ale v nížinách jako třeba na dolní Moravě se
voda za každé povodně chová trochu jinak – jinak se kombinují povodňové vlny z
různých přítoků, projevuje se zpětné vzdutí hladin a směry toků. Za anomálních
stavů, které jsou pro život řeky rozhodující, se pravidelně dostáváme mimo rámec
běžné „inženýrské“ zkušenosti. Ráz krajiny je určován řekou, každé město odvozuje
nejméně polovinu svého génia loci z charakteru řeky – smradlavé přílivové Temže v
Londýně, zrcadlící Vltavy v Praze, mohutného Labe v Drážďanech, velkolepého rychlého
Dunaje v Budapešti, vytěsněné řeky ve Vídni, rozdělujícího příkopu Tibery v Římě
atd. Zacházet s řekou znamená zacházet s emocemi místa.
Prvním krokem při plánování úprav řeky je rozhodnutí, zda půjdeme, či zda můžeme
jít, ekologickou nebo technokratickou cestou. Nejedná se o dva soupeřící, ale doplňující
se přístupy. Jsou místa, kde musíme chránit lidská sídla a bagrovat řeku, jsou
jiná místa, kde řece můžeme dopřát volnou vůli. Inženýři by chtěli vodu ovládat,
ekologové by jí rádi dopřáli volnost. Oba krajní přístupy jsou škodlivé.
konference na lodi