konference na lodi - Výzkumné centrum průmyslového dědictví

z roku 1869 s radiálním vstupem a axiálním výstupem vody se rozšířila i do Evropy,
kde její vývoj zakončil v roce 1878 Finek zavedením natáčecích lopatek na rozváděcím
věnci. Vodní turbínu pro velký spád a malé průtoky, průmyslově vyráběnou od
roku 1880, zkonstruoval L. A. Pelton.
Na evropském území uskutečnil Marcel Deprez v roce 1882 první dálkový přenos
elektrické energie na vzdálenost 57 km mezi Miesbachem a Mnichovem (stejnosměrný
proud 1 400 V). Ve stejnosměrných elektrárnách nacházely důležité uplatnění
rovněž elektrické akumulátory, určené ke shromažďování elektřiny vyrobené v době
malého odběru. Nejvýznamnějším objevem pro praktické využití elektřiny se stal
objev střídavých proudů uskutečněný v roce 1882 Nikolou Teslou, který došel k představě
točivého elektromagnetického pole. Na základě tohoto objevu o rok později
sestrojil první indukční motor. V roce 1883 byly vyrobeny tzv. sekundární generátory
(první transformátory) pro elektrárny na střídavý proud zkonstruované Goulardem a
Gibsem. Roku 1885 se podařilo zhotovit první úspěšně pracující transformátor s
uzavřeným železným jádrem a v témže roce i vysokonapěťový transformátor vhodný
k dálkovému přenosu elektrické energie.
Ve výrobě elektřiny našla své použití i energie vodních toků. Roku 1897 byla uvedena
do provozu první vodní elektrárna v Nýrsku, poté pak v Mimoni a Lokti. Největší naši
vodní elektrárnu v tomto období vybudovala firma J. Spiro & synové z Českého Krumlova
na Vltavě poblíž Čertovy stěny u Vyššího Brodu. Byly zde použity vodní turbíny o
Elektrifikace Československa 1918–1938 a vodní díla na Labi Marcela Efmertová
88
výkonu 7 353 kW spojené s třífázovými generátory firmy Ganz & spol. s napětím
15 000 voltů.
Turbiny pro vodní díla v československých podmínkách
Pro výkon turbiny a volbu jejího správného typu jsou podstatnými údaji průtok řeky
a její spád. Tyto veličiny ovlivňují jak množství vyrobené energie, tak i celou koncepci
budoucí vodní elektrárny. Každý typ vodního stroje a způsob jeho montáže je vhodný
pro specifické přírodní podmínky. Historický vývoj jednotlivých druhů turbin poznamenal
i charakter vodních elektráren.
Bánkiho turbina je konstrukčně jednoduchá. Provozně se jedná o spolehlivou
rovnotlakou turbinu. Lze ji využít pro spády od 1 do 50 metrů s rozsahem průtoku od
0,05 až do několika m3 za sekundu.
Peltonova turbina je robustní vodní kolo, nenahraditelné při vysokých spádech a
malých průtocích. Je použitelná od průtoku 10 l/s a spádu větším než 40 m.
Francisova turbina je určena pro velké průtoky, její účinnost bývá dostatečná při
spádu od 10 m. Francis a Banki jsou nejpoužívanější vodní motory u malých vodních
elektráren (dále MVE).
Kaplanova turbina 11 je unikátem mezi vodními stroji, a to především v možnosti
natáčet lopatky podle průtoku. Používá se pro spády 1 až 20 m. Možný průtok je od
0,1 až několik m3/s. Je velmi vhodnou volbou pro většinu MVE v našich podmínkách,
konference na lodi