Herausgeber

jího zrození. Sem bych vodil skupiny dětí, aby se učily poznávat
sílu přírody versus industriální stavby. Za zmínku stojí i stylová
výstavba zaměstnaneckých domků tvořících doslova skanzen
počátku 20. století. Vlak odtud míří k Andělské Hoře a do
Chrastavy. Jen co vyjede z kouzelného údolí elektrárny pod
opuštěnou zříceninou hradu Hamrštejnu, je obklopen dalšími
významnými industriálními stavbami z konce 19. a počátku 20.
století.
Odtud se nemuselo za prací za oceán, do belgických uhelných
dolů, do velkých průmyslových měst. Zde stojí továrny
jedna vedle druhé, jen si vybrat. Žel, dnes už jen stojí
a chlubí se svou dokonalou funkčností a architekturou. Práci
neposkytují. Jsou uzavřeny a mnohdy už jen čekají, až do nich
někdo milostivě strčí.
Jsou na spadnutí. Ale dokud stojí, stojí za zhlédnutí. Mají
úžasnou, velkolepou historii a lidé v nich pracující vytvářeli
dílo, za které se zdejší kraj nemusil schovávat za plot.
A přitom se tyhle továrny staly často součástí koloritu
kraje. Nejsou vyčleněny z okolní zástavby. Jsou důkazem, že
industriální stavby mohou splynout s přírodou a pohladí. Aspoň
já tak i dnes vidím z okna vlaku tovární haly, všechny
ty provozovny tkalcoven, přádelen, barvíren, úpraven majitelů
Feillů, Klingerů, Altschullů, Liebiegů a dalších. Továrny, které
takříkajíc z fleku, mohou hrát ve filmech, vytvářet kulisy svého
věku. Továrny jako Textilana, Totex, jejich zámečky, vily, tovární
domy, provizorní stavby pro ubytování zajatců z druhé světové
války – žen z koncentračního tábora Gross Rosen v Bílém
Kostele. To vše tu dosud stojí. Všechny tyto stavby mají svůj
otisk tváře v dějinách krajiny, jsou součástí paměti národů,
které zde žily a žijí.