Herausgeber

Šavle, šavličky
Šavle, meče, pušky a bodáky. O to je dnes velký zájem. Kdo
něco shání, tak převážně z výzbroje armády a čím starší, tím
lepší. Stává se, že moderní interiér bytu zdobí trofeje z války
Burů s Angličany z počátku 20. století, Němců s Němci z roku
1866, Napoleona s Rusy z první dekády 19. století a z obou
válek století minulého. Přihodilo se, že se na mém stole objevily
dvě šavle z Východu. Dagestánský kinžál v originální pochvě
tuším, že z Krymské války s Angličany a kozácká šavle bez
pochvy z občanské války v Rusku.
Takových torz zbraní se u nás, po všech těch válkách
v historii severních Čech objevilo bezpočet. Nebylo konfiskátu
v pohraničí, aby si kluci každodenně s něčím takovým nehráli,
a to vím dobře z vlastní zkušenosti. Převážná část zbraní pocházela
z války poslední. Z každé chalupy někdo narukoval, ne
každý se však vrátil, a tak doma o to víc ochraňovali, co poslal
domů, co za trofej získal. Byly to zase převážně zbraně ať již
chladné nebo palné, medaile a vyznamenání. Našly se i staré
přilbice, monstrózní a cizorodé. Jednu jsme s Rudou Reichlem
objevili v jejich vilce. Samozřejmě jsme pak nosili po vesnici
tropickou přilbu afrikakorpsu.
Ve velkém se nacházely černé pochvy s dýkami mládežnické
organizace hitlerjugend. Ty s hákovým křížem na rukojeti,
který jsme vytloukali, dokud jsme dýku dokonale nezničili.
Bajonetů bylo všude plno a nebylo domácnosti, aby se s nimi
nedělaly třísky do kamen.
Pistole, pušky a samopaly. Těch jsme se, my kluci, báli. Za
jejich objevení v našich skrýších hrozilo citelné rodičovské potrestání.
Páni rodiče je samozřejmě měli také, ale dobře schova-