Herausgeber

Vitamíny po pětačtyřicátém
My, kluci, jsme to nikdy neměli moc lehké a zvlášť ti, kteří
se narodili dosídlencům v pohraničí po odsunu Němců. Prostředí,
kam nás drazí rodiče přivedli, bylo úplně jiné než
u babiček, tet a strýců ve vnitrozemí. Byl to svět naruby. Co
bylo normální v Sudetech, bylo v Nymburku nebo v Kolíně postavené
na hlavu. Vše bylo o Němcích a po Němcích. Od hrnce
ve dřezu po knížky, obrázky a nádobí v kredencích. Půdy plné
bohatství, poklady skryté pod podlahami.
Zahrady, louky, pole, stráně, potoky, břeh Nisy, na co ukážete,
to bývalo jiné než tam, odkud naši přišli. Tam, v maminčině
kraji, tomu vůbec nerozuměli. Tady se odehrával jiný čas.
Jiný, rychlejší, co pořád kvaltoval, pospíchal na všechny strany
a mocně s námi dováděl. Všechno, všecičko tu bylo naopak.
Vše stálo na tom, aby se nikdo ničím nepostřelil, něčeho neznámého
nenapil, něco nezapálil a někam nespadnul. Kolem nás
byly samé nástrahy. Zasypané šachty, sklepy, tunely, co vedly
bůhví kam a bůhví odkud.
Byla tu zvířata, co rozuměla jenom německy, děti Němců,
které tu zůstaly s rodiči a učily se česky. Byla tu spousta spolužáků
ze smíšených manželství, kde se doma mluvilo německy.
Bezva se tu sbíraly známky, pohledy, náboje a erotické časopisy.
Odjakživa tu byl klučičí ráj, a co já vím, možná i holčičí.
Po Němcích tu zbyla spousta techniky, o kterou už nikdo
nestál. Kola, léčivá hejblata na revma, elektroléčbu, optika,
hlavně dalekohledy, prastará rádia, nože, bodáky, uniformy,
housle, obrazy s prapodivnými náměty, pilulky, které kdysi
léčily. Jedny takové jsem ochutnal. Byly z půdy, ze staré vyřezávané
lékárničky, kterou si Němci nevzali do svého nového
domova. Dobře udělali. To nebyl žádný vitamín, žádné céčko