Herausgeber

Němci, do Rádla přišli, jak sami přiznávali, až po Češích.
Nakonec je to ale jedno, pokud spolu uměli žít. Co jim
vyčítat? Asi jen to, že je ta osada, ves, městečko v tak rozdílných
nadmořských výškách. Čert vem antisemitského publicistu
Nerudu! Mě tahle vesnice dostala. Je krásná, skoro jako
můj „legendární Machnín“ či jako Ořechovka v Praze, nebo
Suzdal v Rusku či rakouský Retz.
Půjdu ještě dál: Vidím Rádlo krásné jako San Remo, jako
samostatný suverénní stát San Marino, jako akademické městečko.
Vnímám je jako satelit s úžasnými parcelami, kde nejsem
dalek vidět zónu aktivity, kde se naplňuje sen o čistém ovzduší,
slunci a větru, o líbezném posezení v teple uprostřed pokoje.
Je to tu o kráse lesa, který prostupuje zahradou jako v Shakespearově
tragédii, kdy les kopí sestupuje, aby zničil nepřítele.
„Rádlo, tak blízko“, stojí v záhlaví mé krásné dopisnice, knihy,
ve které máte své čestné místo. Rádlo u Jablonce, řekl bych
spíše u Liberce, žije a vítá ty, kteří zde staví. A nové stavby, to je