CES VŠEM o aktuálních ekonomických problémech

vána mezi výrobní činitele, především mezi faktor práce a kapitálu.
Značná část přidané hodnoty připadá domácnostem ve formě
náhrad zaměstnancům (mzdy a příspěvky zaměstnavatelů na
sociální pojištění). Druhou velkou část představuje provozní přebytek,
který je jakýmsi ziskem institucionálních sektorů. Největší
část provozního přebytku vytváří sektor nefinančních podniků
(v roce 2009 to bylo 586,2 mld. Kč z celkového čistého provozního
přebytku ve výši 680,5 mld. Kč). Finanční sektor překvapivě
vytvořil v době recese (rok 2009) větší provozní přebytek než
v předchozích letech (52,9 mld. Kč). Pro vládní instituce je charakteristický
záporný čistý provozní přebytek. Je to z toho důvodu,
že náhrady zaměstnancům převyšují čistou přidanou hodnotu.
Domácnosti kromě provozního přebytku vytvářejí tzv. smíšený
důchod. Termín smíšený důchod se používá proto, že jde
o smíšený důchod faktoru práce a faktoru kapitálu. V případě
drobných výrobců (živnostníků, farmářů) nelze tyto důchody od
sebe oddělit, protože neexistuje úplná účetní evidence.
V celém národním hospodářství se dlouhodobě pohybuje podíl
náhrad zaměstnancům v čisté přidané hodnotě kolem 60 %
a podíl čistého provozního přebytku kolem 40 %. Tyto podíly
zpravidla upravené o rozdělení smíšeného důchodu domácností
na mzdovou a ziskovou část se využívají v produkčních funkcích
jako váhy faktoru práce a kapitálu při výpočtu souhrnné produktivity
faktorů. V letech 1995–2007 se mírně zvyšoval podíl odměny
kapitálu ve formě čistého provozního přebytku a v roce 2008
a 2009 v důsledku ochabení ekonomické aktivity a recese české
ekonomiky se podíl provozního přebytku snížil (viz tabulka č. 4).
Procesy rozdělování důchodů jsou ovlivněny mnoha faktory
a v případě zisků korporací a náhrad zaměstnancům závisí mimo
jiné na institucionálním uspořádání vztahů, zejména mezi podnikateli,
zaměstnanci, odbory a vládou. Rychlý růst zisků korporací
a klesající podíl náhrad zaměstnancům vede ke zvětšující se nerovnosti
ve společnosti a je předmětem kritiky a úvah o spravedlivém
rozdělování důchodu.
162