CES VŠEM o aktuálních ekonomických problémech

neadresně k volnému použití a byly poměrně omezeného rozsahu.
V osmdesátých letech vznikly zvláštní programy regionální
pomoci pro Řecko a další oblasti Středomoří. K větší reformě
došlo až na konci osmdesátých let v souvislosti s Jednotným evropským
aktem a přijetím Španělska a Portugalska. Byly definovány
základní principy regionální politiky, které se pak promítly
do ustanovení Smlouvy o Evropské unii (Maastrichtská smlouva)
v roce 1992. V té době došlo k výraznému navýšení prostředků
na regionální pomoc (až na dvojnásobek) a kromě strukturálních
fondů byly vytvořeny kohezní fondy určené na budování především
dopravní infrastruktury v méně rozvinutých zemích.
Teprve od konce osmdesátých let se v této souvislosti na úrovni
EUROSTATu a koordinovaně v jednotlivých národních statistických
institucích začaly pro účely realizace regionálních politik
sledovat ukazatele měřící ekonomickou úroveň a disparity
v životní úrovni obyvatelstva regionů. Evropský systém účtů (ESA
1995, viz ČSÚ, 2000) zavedl kapitolu regionálních účtů do závazných
statistických norem a ekonomická a sociální úroveň regionů
začala být sledována napříč celým společenstvím. V některých
členských zemích existovala v té době již dlouholetá praxe sestavování
ukazatelů regionálních účtů, v jiných, zejména menších
členských zemích, byla tato zkušenost zcela nová.
Z oblasti ukazatelů národního účetnictví se v regionálním členění
na úrovni EU sledují zhruba od poloviny devadesátých let následující
ukazatele:
Regionální hrubá přidaná hodnota a hrubý domácí produkt,
Regionální ukazatele trhu práce – zaměstnanost, zaměstnanci,
náhrady zaměstnanců, odpracované hodiny
Regionální tvorba hrubého fixního kapitálu,
Čistý disponibilní důchod domácností v regionech.
Jako nejzákladnější indikátor ekonomické úrovně regionů pro účely
strukturální politiky EU byl zvolen ukazatel regionálního HDP na
200