CES VŠEM o aktuálních ekonomických problémech

paradox charakterizovat takto: v dlouhém období ovlivňují lobby
výsledky voleb, v krátkém ovlivňují hlasování v konkrétních případech.
Literatura, týkající se tëchto problémů, tak může být rozdëlena
na dva základní přístupy k chování lobby (viz Helpamn, 1997;
Wang, 2004): zaprvé jak se snaží lobby ovlivňovat politiky motivované
vlivem (influance-motivated) a za druhé motivované volbami
(election-motivated). Chování lobby motivované ovlivňováním
(viz Austen-Smith a Wright, 1992; Austen-Smith, 2005)
zkoumá hypotézu asymetrické informace mezi dvëma agenty:
politiky a voliči. V porovnání s politiky, kteří mají široký zábër
témat, lobbisté mají více času a zdrojů získat preciznëjší informace
o jednotlivých tématech. Proto jednou z rolí lobbistů je poskytovat
či předávat informace a přitom hledat možnosti jak ovlivnit
hlasování politiků. Cílem ovlivňování jsou tedy politici. Druhý
přístup, přístup motivovaný volbami, je založen na myšlence
signalizování (signaling) (viz Baron, 1994). Toto pojetí spočívá
v tom, že lobbisté zveřejňují svá stanoviska ohlednë preferencí
mezi kandidáty. Cílem ovlivňování se tak stávají voliči, což umožňuje
i reflexi standardního modelu středního voliče (viz Black,
1948; Downs, 1957).
Pro úplnost lze ještë zmínit nëkteré práce, které pracují s modely
rovnováhy. Jedná se především o práci Ben-Ziona a Zeeva (1974),
která vychází z předpokladu konfliktu politiků mezi uspokojováním
zájmů voličů a skupin. Od voličů potřebuje politik hlasy, od
skupin peníze na svoji volební kampaň. Ben-Zion používá tzv.
„vote-production" funkci a uplatňuje tzv. investiční přístup k zájmovým
skupinám: politici slouží zájmům skupin až do tehdy, kdy
se dodatečné volební zisky, získané finanční podporou skupin,
vyrovnají volebním ztrátám, způsobeným pochopením voličů, že
politici neslouží jim, nýbrž skupinám – princip trade off. Danzau
a Munger (1981) zkoumali vztah mezi efektivitou nákladů na
volební kampaň a úrovní informovanosti voličů.
274