Manuál - Výzkumný ústav pedagogický v Praze

Organizační formy výuky
Škola upřednostňuje pestrost organizačních forem výuky a ponechává poměrně velký
prostor jednotlivým vyučujícím v jejich volbě. Z běžných forem výuky se uplatňují především:
• frontální;
• kombinovaná (frontální s některou další);
• skupinová;
• bloková (efektivní dělení hodin na konverzační a gramatické úseky);
• samostatná práce.
Metodické postupy
Škála používaných metodických postupů při výuce je vzhledem k uplatňování forem výuky
velmi pestrá. Např.:
• interaktivní metodické postupy;
• četba a zpracování četby;
• samostatná příprava;
• řízená diskuse;
• pravidelné prověřování znalostí;
• praktické ukázky;
• práce s internetem.
Komentář k oběma výše uvedeným ukázkám:
Výchovné a vzdělávací strategie je možné formulovat ke každé kompetenci zvlášť, nebo
pro více kompetencí najednou. Ideálně by měly být strategie formulovány z pohledu učitele.
Právě na úrovni strategií prozrazuje učitel své metodicko-didaktické postupy v jazykovém
vzdělávání. Popsané postupy mohou být pro žáky jedním z klíčů výběru jazykových kurzů
ve škole. Strategie by neměly být zaměňovány za cíle nebo výstupy vzdělávání; jde
o postupy a vhodné cesty k dosažení výsledku.
Jazykové školy mohou ve svém ŠVP uvést ještě dodatečně výčet používaných metod
v jazykovém vzdělávání tak, jak uvádí ukázka č. 30 z JŠ Orlová.
Ukázka č. 31 – Výchovné a vzdělávací strategie (JŠ Ostrava) je uvedena
v příloze na s. 83.
3.4 Učební plán
Učební plán představuje souhrn základních informací o organizaci jazykových kurzů
ve škole. Navazuje na charakteristiku ŠVP a předjímá obsah a rozsah jednotlivých
jazykových kurzů.
Tvorba učebního plánu by měla být společnou tvůrčí prací všech učitelů. Měla by
vyjít ze stávajícího učebního plánu, z analýzy podmínek školy a z diskuse
pedagogických pracovníků, během níž byla ujasněna představa o profilaci školy
na poli jazykového vzdělávání.
45