Manuál - Výzkumný ústav pedagogický v Praze

• osvojení účinných metod samostudia;
• snaha odstraňovat chyby.
Při ověřování výsledků vzdělávání u státních jazykových zkoušek se písemná i ústní část
hodnotí v souladu s § 8 vyhlášky MŠMT č. 33/2005 Sb. a Zkušebním řádem pro státní
jazykové zkoušky v jazykových školách, který je přílohou této vyhlášky.
Při nácviku dovedností pro jazykové zkoušky jiného typu (STANAG 6001 SLP 2) či zkoušky
mezinárodní jsou žáci seznámeni s kritérii hodnocení dané zkoušky a jejich práce je
modelově hodnocena podle platných standardů dané zkoušky.
Ukázka č. 55 – Pravidla a způsob hodnocení žáků ve škole
(JŠ Orlová)
Hodnocení žáků
Je důležitou součástí výchovně vzdělávacího procesu a činností, kterou učitel ve škole
vykonává průběžně. Hodnocení žáka poskytuje zpětnou vazbu hlavně žákovi samotnému.
Mělo by být pro žáka motivující. Musí být tedy stanovena pravidla pro hodnocení žáka a ten
s nimi musí být seznámen. Součástí hodnocení musí být i návod na odstranění chyb,
nedostatků.
Způsoby hodnocení
Za stávajících podmínek dává škola přednost hodnocení známkou – klasifikací. Tato
převažuje zejména u ústního zkoušení. Vedle toho učitelé využívají také hodnocení bodové
nebo procentuální, a to především u kontrolních písemných prací, testů apod.
Pravidla pro hodnocení žáků
Prospěch žáka se hodnotí známkou představovanou jedním ze čtyř klasifikačních stupňů:
1 – výborně
2 – velmi dobře
3 – dobře
4 – nevyhověl/a
Jazyková škola hodnotí výsledky vzdělávání žáků nejméně dvakrát za školní rok a s tímto
hodnocením žáka seznámí. Žákovi na jeho žádost vydá jazyková škola osvědčení
o úspěšném zakončení kurzu s uvedením prospěchu.
Kritéria hodnocení
Při stanovení klasifikace výsledků žáka se zvažují následující kritéria:
• ucelenost, přesnost a trvalost osvojení požadovaných poznatků, zákonitostí a vztahů
a schopnost vyjádřit je;
• schopnost samostatné aplikace učiva a jeho transformace v očekávané dovednosti;
• schopnost uplatňovat osvojené poznatky a dovednosti při řešení teoretických
a praktických úkolů a při řešení samostatných prací;
• kvalita jazykového projevu v ústní i písemné rovině;
• schopnost improvizované konverzace.
71