Zpráva o situaci národnostních menšin v České republice za rok 2010

Ochrana před diskriminací pramenící především z antidiskriminačního zákona se vztahuje i naoblast soukromoprávních vztahů, což je oproti tradiční kompetenci ochránce jako činitelepůsobícího proti pochybením úřadů státní správy nepochybně novum. Neutrální poziceochránce v této oblasti nachází svoji zvláštní důležitost. Na veřejného ochránce práv sev uplynulém roce znovu obraceli příslušníci romské národnostní menšiny, kteří namítalidiskriminaci v různých oblastech života, jako je přístup k bydlení, k zaměstnání, ke vzdělání ad.Jedním z podnětů, kterými se veřejný ochránce práv zabýval, se týkal učební pomůcky –školního sešitu, ve kterém bylo při výuce gramatiky použito slov „cikánský“ a „cikánsky“.Nakladatelství, které učební pomůcky vydalo, argumentovalo tím, že se jedná o slovo spisovné,nemá citové zabavení, a že v době vytvoření školního materiálu v roce 1993 nikdo nemohlpředpokládat, že by slovu mohl být přičítán hanlivý výraz. Přesto nakladatelství inkriminovanýmateriál upravilo, aby již škodlivé části neobsahoval. V šetřeném případě nevyšla najevo„důvodnost“ užití pojmu ve školním sešitě. Vzhledem k tomu, že slovo „Cikán“ obsahujev současné době negativní konotaci, a protože v daném případě není myslitelný žádnýrelevantní důvod užití tohoto označení, došlo k naplnění objektivního znaku obtěžování. Přiabsenci důvodu na této skutečnosti nic nemění ani argument, že slovo nebylo užito v hanlivémkontextu. Tento závěr však nelze za žádných okolností chápat tak, že jakékoliv užití slova„Cikán“ v literárním či jiném díle lze považovat a priori za obtěžující, a to ani za situace, kdy jedílo v konkrétním případě užíváno při školní výuce. Naopak vždy je bezpodmínečně nutné díloposuzovat v kontextu doby, kdy bylo vytvořeno, nebo z hlediska účelu, proč bylo označenív díle použito (např. z důvodu demonstrace vývoje označování etnik, z důvodu uměleckélicence – například u historické prózy apod.).Významné stanovisko veřejného ochránce práv se týkalo podezření na diskriminaci romskýchdětí a žáků při jejich zařazování do bývalých zvláštních škol. Ochránce se zabýval otázkou,zdali lze vyslovit, že dochází k diskriminaci, pokud jsou některé děti či žáci zařazeni dobývalých zvláštních škol bez toho, že by měli diagnostikováno školským poradenskýmzařízením lehké mentální postižení (či obecně zdravotní postižení), a pokud z těch, kteří nemajídiagnózu mentálního postižení a přitom byli zařazeni do speciálního vzdělávání, je přibližně25% Romů, a dále, pokud tvoří přibližně třetinu dětí a žáků, kterým bylo diagnostikovánomentální postižení, Romové, zdali lze vyslovit, že dochází k diskriminaci. Ochránce dospělk závěru, že nadměrný počet romských dětí, které byly doporučeny školským poradenskýmzařízením ke vzdělávání do základní školy praktické bez diagnózy mentálního postižení, jenepřímo diskriminační. Neexistuje oprávněný rozlišující důvod, kterým by bylo možnoodůvodnit nepřiměřeně vysoké procento romských dětí za těchto okolností doporučených kevzdělávání do základní školy praktické. Kromě toho je třeba připomenout, že zařazení kevzdělávání do základní školy praktické bez diagnózy mentálního postižení je zásadnímpochybením odpovědného orgánu, a to v případě dětí romských i neromských.Třetinové zastoupení romských dětí ve skupině dětí s diagnózou mentálního postižení je dleochránce diskriminací. Obdobně jako v předchozí otázce nelze než kvalifikovat negativnídopady rozdílného zacházení vůči romským a neromským dětem, které nejsou odůvodněnyžádným legitimním cílem.Přetrvávajícím stavem je namítaná diskriminace v přístupu k obecnímu bydlení. Diskriminacíje míněna situace, kdy je s jednou osobou zacházeno méně příznivě v oblasti, ve které jetakové jednání zakázáno (např. bydlení, zaměstnání, zdravotní péče), z důvodu, který je dlezákona nepřípustný (rasa, etnický původ, pohlaví, zdravotní postižení). Proti takovémujednání je možno se bránit soudní cestou, která však předpokládá, že dotčená osoba mádůkazy, že s ní bylo zacházeno při podání či projednání žádosti o pronájem obecního bytuznevýhodňujícím způsobem motivovaným romským původem žadatele o pronájem obecníhobytu. Takovými důkazy je myšlena např. korespondence s obecním úřadem, nahrávka hovorus osobou, která se dopouští diskriminačního jednání či výpovědi osob, které bylydiskriminačnímu jednání přítomny.48