Obsah - Česká advokátní komora

Články
Moderní doba vnesla do obchodně soutěžních vztahů nové prvky, které nejsou
dostatečně zřetelně podchyceny na minulost první poloviny tohoto století
navazující legislativou a judikatura se zatím ještě nestačila ani pořádně vytvořit,
tím méně zviditelnit. Nekalá soutěž je tak dnes rozšířena o zvláštní způsoby jednání,
které poškozují chráněné zájmy soutěžitelů, ať v rovině obecnější, týkající
se spíše know-how a obchodního tajemství, nebo zvláštní, jako je např. ochrana
obchodního jména nebo průmyslověprávní ochrana. Jejich společným jmenovatelem
je kořistění z cizích znalostí a z cizí pověsti, bude však o nich pojednáno
ve výše naznačeném dělení.
Zneužití obchodního tajemství
V podstatě od začátku soukromé podnikatelské činnosti u nás se vyskytly případy,
kdy se z dřívějších státních organizací nebo i z nově vytvořených firem časem
oddělili zaměstnanci, kteří si vytvořili nové vlastní firmy, podnikající nezávisle
a bez spolupráce s dřívějším zaměstnavatelem, ale za využití všeho, co se
u něj dozvěděli. Stávají se tak jeho nepříjemnými konkurenty a je pochopitelné,
že se tito bývalí zaměstnavatelé snaží najít cesty, kterak takovému jednání čelit.
Na druhé straně nelze bránit pracovníkům, aby si buď našli zaměstnání jinde, nebo
se osamostatnili. Pak vzniká otázka, kde je ona hranice mezi zdravou konkurencí
a mezi jednáním proti dobrým mravům, v tomto posléze uvedeném případě
jak na straně zaměstnance, tak na straně jeho dřívějšího zaměstnavatele.
Jsou zaměstnavatelé, kteří po vzoru některých zahraničních podnikatelů vkládají
do pracovních smluv klauzule o tom, že v případě skončení pracovního poměru
nebudou tito pracovníci buď sami podnikat v témže oboru, nebo že nepřijmou
zaměstnání v tomto oboru u jiného zaměstnavatele. Na přípustnost takových
karenčních klauzulí jsou u nás v teorii i v soudní praxi různé náhledy – někteří
pokládají takové doložky za odporující pracovnímu zákoníku a Listině základních
práv a svobod, jiní je připouštějí. Věc byla i předmětem řízení u Ústavního
soudu, který – sumárně řečeno – nepokládá doložky tohoto druhu za rozporné
s Listinou základních práv a svobod a jejich sjednání pokládá za přípustné.
Předmětem této úvahy však není polemika s judikaturou v této oblasti. Nezastávám
negativní stanovisko k takové doložce v pracovní smlouvě, je-li ze strany
zaměstnavatele ospravedlnitelná z důvodů jeho specifického zájmu, je dostatečně
určitá, omezená na rozumnou dobu a vyvažuje-li újmu, která postihuje zaměstnance
při převzetí závazku z takové antikonkurenční klauzule.
Poohlédneme-li se, jak je tato záležitost řešena např. v SRN, zjistíme, že v německém
obchodním zákoníku je pro vztahy mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem
obsažena úprava zákazu konkurence v dvojím směru, jednak během
pracovního poměru (§§ 60 a 61), jednak po skončení pracovního poměru. V tomto
případě jde o ustanovení §§ 74 až 74d, která upravují jednak předpoklady pro
Bulletin advokacie č. 1 1998 25