Obsah - Česká advokátní komora

Přečetli jsme za Vás
Tento postoj si musí nacvičit. Důležitá je rovněž neutralita, která spočívá ve stejné
mediátorově pozornosti, věnované oběma stranám. Znalost práva je při mediaci
nutná a ať je v rámci mediace dosaženo jakéhokoliv rozhodnutí, musí obstát
před zákonem.
Při popisování rozdílu mezi mediací a běžným soudním sporem autoři konstatují,
že přes mírotvornost tradičního soudního systému stojí proti sobě strany
před soudem jako protivníci, jde o vítězství a porážku. U mediace, kde namísto
delegace rozhodnutí soudci rozhodují strany samy, nejde o boj a porážku, o protivnictví;
zúčastnění jsou spolu v jakémsi „konfliktním partnerství“ a nakonec usilují
o kooperativní součinnost. Rozhodující není vítězství a porážka, ale úsilí o to,
aby nikdo neprohrál a aby podle možností cestou synergických řešení získali
všichni. Rozdíl mezi mediací a soudním řešením vidí autoři i v tom, že zatímco
tradiční soudní řízení zmenšuje podstatu, která má být společně rozdělena, cílem
mediace z pohledu jejího výsledku jsou řešení vytvářející hodnoty, nikoli řešení,
která hodnoty zmenšují nebo rozdělují.
V dalším výkladu se autoři zabývají advokátní negociací a dovozují, že jestliže
nazveme soudní řízení „bojem o právo“ a mediaci „bojem o konsensus“, lze
advokátní negociaci zahrnout pod obě kategorie. Dosažení základních cílů mediace
(kooperativní jednání a zvýšení podstaty před jejím rozdělením) však stojí
v cestě při advokátní negociaci víc překážek, z nichž autoři upozorňují zejména
na tři: 1. advokáti stojí proti sobě jako zástupci svých klientů (duální systém je obtížnější
pro kooperativní jednání než trojstranný); 2. advokáti jsou vázáni zákonem
(zákon versus zájmy); 3. advokáti musí při negociaci dbát na to, aby si pro
případné soudní jednání zachovali své pozice, což zmenšuje šanci opustit půdu
zákona a vydat se na půdu zájmů.
Úloha advokátů při mediaci je dvojí, mohou vystupovat buď jako advokáti-mediátoři
nebo jako poradci stran. Provádí-li mediaci advokát, podléhá advokátnímu
řádu, což jednoznačně určuje ustanovení jeho § 18 německého advokátního řádu
(mediace patří k samozřejmostem advokáta a ten nikterak nezrazuje žádnou
ze stran). Advokát-mediátor je však z případného následného zastupování některé
sporné stany pro zájmový konflikt vyloučen. Mediace se většinou účtuje
podle času. Jestliže advokát jako mediátor formuluje dohodu, přísluší mu podle
obvyklé praxe konečný poplatek blížící se poplatku za narovnání. Advokáti, kteří
jsou poradci stran v rodinných věcech, zásadně nejsou přítomni při procesu mediace.
V závěru autoři shrnují, že mediace funguje nejlépe tehdy, je-li interdisciplinární
povaha této metody využívána interprofesně, tj. jestliže se různé profese
propojí v rámci daného okruhu i mimo něj, udržují-li vzájemné kontakty a spolupracují-li
v potřebných a vhodných formách.
Připravila JUDr. Květa Slavíková
72 Bulletin advokacie č. 1 1998